... a KAŽDÝ anděl je hrozný.

a trochu pokory, hm?

9. srpna 2017 v 23:24 |  fňukna
pokory?

Pokory k- čemu vlastně? K odběru krve? Že někdo dělá 20 let po špitále a i tak může potkat člověka ze kterýho nedostane ani kapku, jasný. Jsou takoví, co ani kapku nedaj. Jen to není důvod tvrdit, že by si po 20 letech praxe netroufla říct, že umí odebrat krev. To, prosim, umí každej, kdo dostane do ruky jehlu. Ta ostatně není ani vždycky nutná, dobrá rána stačí.
Jít se DÍVAT na odběr je prostě chorý. Odkoukat POSTUPY. Odběr krve je záležitost na 5 minut, když to neumíte! To není hodinová operace a hlavně, není na co koukat. Postupy.
myslíte ty postupy, za který by nás vyrazili? Myslíte dezinfekci v lůžku a rukavice na sesterně? Tyhle postupy? Nebo neoznačený zkumavky? Který postupy, ale přesně prosím, který postupy mám odkoukat, když to nemám bodnout?
A k tomu přezíravě uhihňaný -hm?

A co s tou trochou pokory? Podle jiné z vás mám rovnou držet pusu. To je dost blízko pokoře?
S tou, co jí mě slabost učí, pokoře pro radost a bez područí, jak pravil kdysi Kryl
Proč jsou všichni bytostně přesvědčení, že jsme slabí? Vypadáme tak snad? Jednáme tak? Plivem kolem sebe jed a dupem po podřízenejch abychom si nahonili ego?
Pokoru, vážená, ve mně vyvolá krajina, nekonečnej cyklus života a ledovej třpyt hvězd, proti kterejm jsme všichni -tak- malí.
Ale práce?
Lidská práce? Lidská práce pro lidi? Pokoru? Úctu, možná, když budete doopravdy dobří. Nevidím nic, čemu bychom se měli kořit.

Je dnes hodnoceno řiťolezectví jako norma a nechat si srát na hlavu jako standardní postup podřízenejch? Copak se musíme servilně smát každýmu jalovýmu prdu co vypustí nadřízená pusinka jen aby byla dušička v peří a my nebyli zapsáni jako arogantní lenoši?

Nederem se k práci. Netrháme vám každý hovno pod rukama. Mám se tu něco NAUČIT. Za těch 5 týdnů akorát znovu že těžko vycházím s nadřízenýma. A že mi pacienti málem platěj, protože na ně mám čas, narozdíl od v papírech zahrabanejch, případně na cizí sesterně žvanících kvočen se asi nepočítá. Kdo by se jich ptal.

Zájem o práci? O všechno jsme jí museli říkat.
Dochvilnost? 4x přišla pozdě.
Dodržování postupů? Odkoukala od sester. Tak na to srala, aby se pacienti neptali, proč to dělá každá jinak. A chytla ji u toho staniční. Ale extra nám připomněla, že si máme odezinfikovat ruce, jako bychom to nedělali jako jediní fakt furt.
Vycházení s kolegy? Cha!
Vycházení s nadřízenými? Drzá, jako by sežrala všechnu moudrost světa. Ještě bude naznačovat, že naše schopnost rozdělení práce není dobrá a na to my tu nejsme zvyklí. Arogantní, dovoluje si kritizovat DOKTORKU za jejími zády, nahlas a ani se neomluví.

Zkrátka děs, bezprecedentní příklad lidský trosky.
Jenže jeden si časem zvykne i na ten nejhoší charakter, zvlášť, když je to jeho vlastní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama