... a KAŽDÝ anděl je hrozný.

smrt mlčí před verši

2. září 2016 v 1:27
čas neléčí, když nechce
a smutek se nedá utopit v lihu
je lehčí než líh, je lehčí než voda
rozpíná se v plicích, v krvi, v myšlenkách i skutcích

jak snadno jsme si zvykli
na vrbu
teď sobecky vyčítáme světu, že se o nás nestará
že je nám úzko a zima a hlad na koni černém jak noc
hlad po doteku
hlad po TOBĚ

a děsí nás k smrti, jak blízko k ní máme
a jak je to všem - údajně přátelům- srdečně jedno
že jestli jsme teď ještě živí a zítra ráno už nebudem, nedozví se to nikdo z okolí, kdo by nás mohl začít pořádně postrádat dřív, než v pondělí večer
to jsou čtyři dny, kdy nás nebude nikdo shánět
kdy nikoho nenapadne, že by měl
že se děje něco zlýho- pro ně zlýho, mně už to bude jedno
smutný, pro egocentrika jakým jsme se stali

děsí nás k smrti že je nám to vlastně fuk
jako bychom si nestáli za životem, jako bychom nebyli zodpovědní za dům a psa a takovejch dalších věcí
děsí nás k smrti jak rychle a neodvratně by se dala zařídit
žádný demonstračky
žádná záchrana

kolik ještě snesem?
kolik známejch ještě umře, kolik jich musí jít, abychom se konečně odhodlali k jedinýmu finálnímu řešení?
kolikrát ještě budeme polykat slzy a kolikrát se budeme sami sobě smát
kolik vrstevníků ještě přežijem, než budou v nějakym vhodnym věku k umírání?
(nezbudeme-li tou dobou jediní mezi náhrobky)
evidentně je jedno, jestli se jedná o nedožitejch osmnáct, pětapadesát či pětadvacet.
evidentně není vybíravá.

jdem mezi lidma jak Jezdec na bělouši, míříme za srdcem a místo moru roznášíme smrt

hello darkness, my old friend
I've come to see you again
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama