... a KAŽDÝ anděl je hrozný.

there's just too much that time cannot erase

22. srpna 2016 v 19:51 |  while singing THAT SONG
usnout a nevzbudit se
až tma pohltí světlo svíčky
nemuset na nic myslet
přijít zas za rok na dušičky

to jen že už jsme si přestali nacvičovat VŠECHNY rozhovory
to doktři říkali nesrovnávat
nesrovnávej se s nima, každej máte úplně jiný životy

úplně jiný, pravda, ale chceme žít spolu, nebo ne?
tak tebe zvou na svatby a mě na pohřby
jen nemám dost kamarádů do rakve, abych vyrovnala počet těch tvejch k oltáři

a mně, jestli si bude kdy chtít někdo vzít, půjdou za svědky vzpomínky a žal, že, kotě?
a my, jestli se kdy budeme chtít vdát, půjdeme k sňatku sami jako vždy, protože všichni co nás mohli vést náhodou žerou hlínu

ale už neuvažujeme o sebevraždě, bohové, to ne
jistě je to jedna z možností, ale snad že by to byl příliš milosrdný konec
jen jako rány na rukách to nechce přestat bolet
a chybí nám slova pro popis co nám vzali
a chybí nám slova co pomůžou přečkat zlý sny, nekonečný noci a ještě horší dny po celej zbytek života
a chybí nám kotě, tolik nám chybí na druhý straně drátu
občas fuckbook blbne a ukáže zelený světýlko u tý jeho palice
světýlko naděje, že to není pravda, že se to nestalo, že pořád ještě jseš, zavoláš, napíšeš že tě sere svět a nemáš důvod žít
s tim by se dalo existovat
ale takhle, zbavenej zodpovědnosti za vlastní smrt, za to žes tu nechal zástupy plačících holek
takhle nám čtyřem těžko pokračovat dohromady

když se někteří chtěj přidat k žalozpěvům
další se jim cynicky smějou
jiní tvrděj, že jsme s tim měli počítat a zas tolik že se nestalo
zbytku se bez tebe nechce žít

byli jsme unavení, kotě
tolik unavení už před tím, než jsme tě potkali
tolik unavení a opotřebovaní čučenim do zdi, tolik unavení hraním a ze všech svejch lží

nepochopim, co ti to sestra vybrala za muziku na pohřeb. Jako by tě jedna z nás vůbec neznala.
A nepochopim povolání smutečního řečníka. Neuroní ani slzu a pronáší tak prázdný, prázdný fráze

víš, že si ani nepamatuju, co říkali na tátově pohřbu?
jen tu mouchu na rakvi a bílej věneček, co s nim babička poslala ke kremaci

z únavy už mi zbyl jen pláč
posloucháš moje slzy
díky ti kotě- není zač
pro nás prý na smrt brzy
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama