... a KAŽDÝ anděl je hrozný.

Srpen 2016

there's just too much that time cannot erase

22. srpna 2016 v 19:51 while singing THAT SONG
usnout a nevzbudit se
až tma pohltí světlo svíčky
nemuset na nic myslet
přijít zas za rok na dušičky

to jen že už jsme si přestali nacvičovat VŠECHNY rozhovory
to doktři říkali nesrovnávat
nesrovnávej se s nima, každej máte úplně jiný životy

úplně jiný, pravda, ale chceme žít spolu, nebo ne?
tak tebe zvou na svatby a mě na pohřby
jen nemám dost kamarádů do rakve, abych vyrovnala počet těch tvejch k oltáři

a mně, jestli si bude kdy chtít někdo vzít, půjdou za svědky vzpomínky a žal, že, kotě?
a my, jestli se kdy budeme chtít vdát, půjdeme k sňatku sami jako vždy, protože všichni co nás mohli vést náhodou žerou hlínu

ale už neuvažujeme o sebevraždě, bohové, to ne
jistě je to jedna z možností, ale snad že by to byl příliš milosrdný konec
jen jako rány na rukách to nechce přestat bolet
a chybí nám slova pro popis co nám vzali
a chybí nám slova co pomůžou přečkat zlý sny, nekonečný noci a ještě horší dny po celej zbytek života
a chybí nám kotě, tolik nám chybí na druhý straně drátu
občas fuckbook blbne a ukáže zelený světýlko u tý jeho palice
světýlko naděje, že to není pravda, že se to nestalo, že pořád ještě jseš, zavoláš, napíšeš že tě sere svět a nemáš důvod žít
s tim by se dalo existovat
ale takhle, zbavenej zodpovědnosti za vlastní smrt, za to žes tu nechal zástupy plačících holek
takhle nám čtyřem těžko pokračovat dohromady

když se někteří chtěj přidat k žalozpěvům
další se jim cynicky smějou
jiní tvrděj, že jsme s tim měli počítat a zas tolik že se nestalo
zbytku se bez tebe nechce žít

byli jsme unavení, kotě
tolik unavení už před tím, než jsme tě potkali
tolik unavení a opotřebovaní čučenim do zdi, tolik unavení hraním a ze všech svejch lží

nepochopim, co ti to sestra vybrala za muziku na pohřeb. Jako by tě jedna z nás vůbec neznala.
A nepochopim povolání smutečního řečníka. Neuroní ani slzu a pronáší tak prázdný, prázdný fráze

víš, že si ani nepamatuju, co říkali na tátově pohřbu?
jen tu mouchu na rakvi a bílej věneček, co s nim babička poslala ke kremaci

z únavy už mi zbyl jen pláč
posloucháš moje slzy
díky ti kotě- není zač
pro nás prý na smrt brzy

you can be addicted to a certain kind of sandess

13. srpna 2016 v 1:08 Shadows of tomorrow
pro koho pláčeš, pro koho jsou ty slzy?
pláčeš pro mě, nebo pro sebe?

snad, že jsem si chtěla dopředu zvyknout že nebude matka. přítel. některá z holek. ale tak nějak jsem -sobecky- počítala s tim, že tu pro mě budeš.
nenapadlo mě vztáhnout smrt i na tebe

znovu zaskočeni, znovu překvapeni, znovu se stavíme do role ne-plačícího hrdiny
chudáček já

všechno tě připomíná. Města, místa, nevyřčený slova, polknutý věty
ani s otcem to nebylo tak zlý
měli jsme čas zvyknout si, že už nepřijde, že nebouchnou vrata, že pevná linka nezazvoní

pořád mi to přijde jako špatnej vtip
že mi nezvedneš telefon, že neodpovíš na zprávu, že tam na druhý straně drátu nejsi

chtěli jsme ti zavolat, že nám umřel kamarád
ale jako v tom vtipu rozsvítim, koukám a barák nikde-
nekoná se žádný copak, kotě, copak se ti stalo

Vypadá to, jako by se Cynik rozhodl postavit si vlastní hlavu (aaaaaaaaa, punz)
čas od času nám podsouvá divný věty, krutý a zlý na účet všech, slova ostřejší nože co nejdou vzít zpátky

že prý máme nechat své mrtvé jít, nedržet se zuby nehty vzpomínek
ale jak jsme před nedávnem zjistili, my skoro žádný nemáme. Žádný šťastný a venkoncem téměř žádný dohromady. Prý čím víc věcí se vzdáme, tím víc získáme svobody. Nechci se tě vzdát! ani za svobodu, ani za lásku, ani za nic
křehce nastolený mír mezi těma čtyřma zas spláchly potoky slz

22.10.2015 21:56


  • ... Nejradši bych spolikal plato prášku na spaní :-(
  • jestli to myslis vazne, nebudu te tu drzet a jestli si neveris, pomuzu ti. Ale kurva si rozmysli predvadet pubertacky demonstracky, jestli kvuli tobe nemam dodelat druhou skolu, tak at je to prosim konecne
  • Mazej se učit, jsem dospělej a postarám se o sebe

a stačilo by přiznat slzy, chybu, nemít jednou pravdu, moct si někdy dovolit JEN TAK PLÁCAT
stesk
nevíme co dál, je nám smutnej svět, bojíme se začínat znova
na to jsme příliš hrdí
nemáme se rádi
říkávals' , že mi na pohřeb nepojedeš. Ať na to ani nemyslim.
já ti ale na funus jela. Tak bys to pro mě mohl taky udělat.


Zapad' den
slunka svit
vymizel z údolí
z temen hor
káčí stín
usíná....

un poco loco- bác do stromu a sbohem

10. srpna 2016 v 10:31 jak chutná noční můra
už jsme se nikdy neměli znova vidět
to osud nás neměl rád
už nemá smysl nenávidět
víc nebudem milovat

stačilo nám "jen" mít rád
víc netřeba světu dát
jen je těžko v noci spát
když těď není - kamarád

zas kapou do tmy smutný slzy
za živé- dál budou sami
svítá jako předtím brzy
na smrt si připijou známí