... a KAŽDÝ anděl je hrozný.

that is one hell too many

22. července 2016 v 23:05 |  fňukna
spousta pečlivě nacvičenejch vět. Vypilovanejch do posledního slova. Tóny řeči, tempo slov, náklon hlavy. Úsměv? Ne, když chceš odejít s diagnózou šílence na pochodu neměli bychom se smát.

" Ale doktore,... " řekne ten chlap, " Pagliacci jsem JÁ"
dobrý vtip. Virbl na buben.
opona.

Už jsme u pár psychiatrů byli. Dobře, u dvou. To není tolik, ale stejně nám řekli, že jsme v pořádku. Navrhli úpravu spánkovýho rytmu, čehož jsme dokázali po letech dosáhnout i bez léků, a že jsme mírně emočně nestabilní- ostatně, kdo není?
My jim ale nikdy neřekli všechno.
Nebo jsme si možná svůj děs chtěli nechat pro sebe, možná se správně neptali, možná jsme jim nevěřili, že by nám mohli pomoct
Doktore, zdá se vám někdy na dýchání příliš úzkej svět ?
A když sledujete film, čtete nějakou knížku nebo posloucháte muziku- vidíte svůj život vyprávěnej, odžitej, už dávno někym jinym?
Doktore, stáváte někdy před zrcadlem neschopnej se rozhodnout, jestli si máte vrazit jehlici zespod pod bradu, nebo do oka?
A cítíte u toho vzrušeně, extaticky bušit srdce v představě nadcházejícího konce?
Doktore, bojíte se někdy pohnout, protože to tak strašně bolí? Ani otevřít ústa ke křiku v tu chvíli nepřipadá v úvahu. A vzduch je jako vřelá pára, řeže a pálí a stejně se nemůžete pořádně nadechnout
Když usínáte, srdce tluče ve spáncích, doufáte, že přes noc přestane? A v očích pálej slzy pro ty, co jim dlužíte vysvětlení, ikdyž žádný nemáte?
Jsme možná srabi, zlí a sobečtí přizdisráči, co se bojí vlastního stínu
nebo jsme si to vsugerovali čtením o jinejch

kam se ale podělo ze světa všechno štěstí?
nikdy jste se na sebe nedíval jako z dálky? Z veliký výšky a z mlhy, nikdy jste nedělal rozhodnutí na celej zbývající život s vědomim, že jsou špatný, že za nic nestojej stejně, jako vy?

Jen letmý doteky. Jsme tak křehký schránky na duše.
Tolik bolí vzpomínat na vlastní chyby. Tolik jich bylo. Tolik jich bude.
Kde tě mám, když je mi úzko?

Kdo krom tebe nás přesvědčí, že i jiný bolí dýchat
kdo zalepí rány a bude s náma koukat do noci
kdo jinej mi uvěří, že mi šplouchá na maják

a nemocný psi se utrácej?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama