... a KAŽDÝ anděl je hrozný.

Duben 2016

sedmero smutků

23. dubna 2016 v 22:23
Odmítnutí
Vina
Hněv
Smlouvání
Strach
Deprese
Smíření

někde tu stojíme. Někde tu jsme a jsme si čím dál víc pro smích
a k vzteku a natahujem k pláči
ač obklopeni milujícím publikem
na své smutky stejně zůstaneme sami

Někde na tý lajně stojíme s panickou hrůzou pohnout se byť o krok v před
a kdo chce, tak nás vidí
a nechápe iracionální, šílenej strach ze ztráty
která už se stejně stala, že?
a přijmout ji neznamená ztratit znova.
Ne.
A ano, jsou na tom známí hůř než my.
Ale ani to z nějakého důvodu nepomáhá.
Vysvětli to Malý,

že neprojde s tátou nájemní smlouvy,
že nebudou opravovat okapy,
že se nikdy nedozví, že ji vyhodili ze školy a teď dělá jinou,
protože nikdy nebude vědět ani že se dožila plnoletejch narozenin
že se přítel líbil klanu
a že ve střeše už zase něco bydlí

vysvětli JÍ, že se může vdát, i když ji nikdo nepovede za ruku.
vysvětli to jí, ten zbytek byl šílenej už dřív.

na analgetika si počkáte, ordinující lékař obědvá.

23. dubna 2016 v 21:40 fňukna
tak jsme zajebali půl dne okapem
nikoli kopánim pařezu, nikoli hledánim sekyry, ale okapem, kterej se stejně furt naklání, protože objímka není dost těsná a zeď se pomalu a jistě obrací v prach
půl dne

bylo snad něco lepšího na práci?
cokoli.

cokoli
jen nemyslit na růžové slony
na punkci některé z vlastních tepen
sny už se od toho, co vnímáme jako skutečnost, neliší
bolí to
všude stejně

nemáme slyšiny
nikdo nám nediktuje co dělat, nikdo koho by neslyšeli další přítomní
tomu se říká skutečnost, sdíleným počitkům, slovům jen, když je slyší ještě někdo, věcem jen, když se jich můžeš dotknout, lidem, když je může zároveň s tebou vidět i okolní svět ?
skutečně začínáme pochybovat, jestli stromy padají i když nikdo neposlouchá

chybí nám vzpomínky
celý roky
nemohly bejt přece tolik, tolik zlý
někde tam přece MUSELA bejt aspoň troška štěstí
něco nás přece muselo bavit, v něčem jsme museli bejt dobří, něco nás přece muselo umět rozesmát
ale

všechno je to pryč
a když nám připomenou hezký chvíle,vzpomenem si... víme co se dělo, co kdo říkal a jak jsme reagovali
jen štěstí je naneštěstí vynecháno
asi si ho nemáme pamatovat, aby nám náhodou nechybělo

všichni jsme tak snadno k ublížení
křehcí a zranitelní
a jen těžko se odolává touze ublížit okolí jenom proto, abychom nebyli my ten jedinej raněnej
proč si myslíš, že ti někdo ublížil?
no, to je dobrá otázka. Proč vlastně?
nestačí, že to bolí? Nestačí, že nemůžem usnout a budíme se po dvou hodinách? Nestačí, že sebou trhnem pokaždý, když se nás dotkneš? Tak nevim, jak se pozná, že někomu ublížili, když takhle ne.
Asi by měl mít zlomenou nohu, nebo aspoň nakopaný žebra.
Možná dojde i na to. Prý fyzická bolest ten zbytek přehluší.

... na chvíli

kotě, všichni míříme do pekel

9. dubna 2016 v 17:29 ...brouci v hlavě...
ovzi se
ozvi se mi, já
to nedokážu
ne teď. Ne, když se točí hlava a srdce se dere ven z hrudního koše
ne teď, nařezaní jak buřt.

Pane, proč to tolik bolí?
chtěli jsme se umět ovládat, místo toho máme noční můry - a jsme za ně RÁDI
chtěli jsme se umět ovládat, místo toho budem mít brzo další jizvy, až -JESTLI- se to zahojí.
chtěli jsme se umět ovládat, místo toho si nedokážem říct o pomoc
chtěli jsme se umět ovládat, místo toho jsme na všechny protivní jak prdel. Do hajzlu se sebeovládánim.
To nevím, kotě. To nevím.

A tak zhrzení, že si přes rok nikdo nevšimnul
přes rok jsme
byli
ale to už neplatí, stejně jako pozvání na Severskou
stejně jako bezstarostný plány na tuhle noc

přes rok jsme byli čistí. Nevím, jestli to za to stálo, jestli si vůbec někdo všimnul že nám CHYBĚJ čerstvý jizvy
jestli to aspoň někoho potěšilo
jestli to někomu pomohlo
jestli se to někomu líbilo
nám totiž ne
bolela, tolik moc, každá co nebyla
tolik ztracenýho času, tolik probděnejch nocí, tolik vzteku proti všem
jsme zpátky, je to tu rudý na bílym

a nejsme zvědaví na řeči, že to není řešení
zkoušeli jsme to jinak
věřte nám
měli jsme psychologa. Nepomohl. Řekl že jsou starý a že jich naštěstí není moc.
měli jsme psychiatra. Řekl, že máme spát v noci a vstávat ráno, napsal prášky na spaní. Nepomohlo to. Nespíme vůbec, posledních pár dní.
měli jsme kamaráda na hovory o půl třetí. Ten pomohl, ale už mu nechcem volat. Má slečnu a nechcem mu posrat další vztah.
máme tebe. Ale nevíme jak s tím naložit. vztah by se měl posouvat, ne točit v hysterickejch kruzích.
máme tebe. Věčnou připomínku svý neschopnosti vyrovnat se se změnou plánu.
máme tebe a spoustu promlčenejch křivd na obou stranách. máme to zkoušet dál, znova a jinak, jizvy jsou hnusný a máme si říct o pomoc, když to nedokážem sami.
Tak mi pomoz.
prosím

ozvi se

dej nám pár facek a pusu, že to bude zase dobrý
že se svět neobrací v řiť
že to zase bolet přestane a když ne, tak na to budem dva

my totiž, při litování svého uraženého ega, už nemáme prostor na uvažování nad tim, jak je vám a co svým jednáním způsobujeme. Vy totiž nad naším egem strávíte takového času.
Protože nám bylo několikrát řečeno, že chlapi náznaky neberou a čím nedostanou přes hubu, to neexistuje.
Takže, pomiňme moji křivdu, jak je vám?