... a KAŽDÝ anděl je hrozný.

Prosinec 2015

I started a joke

3. prosince 2015 v 22:42 while singing THAT SONG
I started a joke
which started the whole world crying

vybrali jsme si školu
a včera mi pod rukama umřel první člověk

but I didn't see, that the joke was on me

ne že by byl první, koho jsme zabili
ani první mrtvý tělo, co jsme kdy viděli
otevřeli jsme okno
přikryli zrcadlo
není to zas tak neobvyklý.
to až dneska večer jsme tolik chtěli obejmout
tolik jsme chtěli někomu říct
že jsme rádi, že žijem ... až všechna radost bezezbytku zmizela a nechala po sobě jenom prázdno, co krátí, tolik krátí dech a srdce tluče do žeber až to BOLÍ

I started to cry, which made the whole world laughing
Oh, if I'd only seen that the joke was on me

Ne, nebudem ti psát. A nebudem ti volat. Přestože můžem. Přestože bychom měli. Přestože bys nás zabil, kdybys znal okolnosti a věděl, že můžeš pomoct. Ne. Máme pak vždycky ze sebe takovej nevěrnej dojem

Ne, nehodlám se vztekat
Ne, nehodlám žárlit na za*raný oslavy buhví čeho
Ne, nebudu ti vyčítat, že jseš buhví kde, když si zrovna její jasnost vzpomene. Protože to nemůžeš vědět.

Ale

asi tě nebudu moct jen tak vidět
TO někdy úzkost umí, víš
to a nechat mě čučet do nocí
ještě, že mám ze včera naspáno
ne, že bychom nechtěli. Chcem. Ale všichni dobře víme, že v tenhle čas není o co stát. Včetně tvejch poznámek o buřtech.

I looked at the skies, running my hands over my eyes
and I fell out of bed, hurting my head from things that I'd said.

Říká se, že je to nemoc, jako každá jiná.
Se zlomenou nohou taky nebudu dobíhat autobus.
S vysokou horečkou taky nepůjdu na zkoušku.
No, zaprvé- budu muset. Ať už protože na mě někdo čeká, nebo kvůli tomu, že mi termín zkoušky nikdo neposune.


To ale neznamená, že si nemusim připomínat každej nádech.
A že to nebolí