... a KAŽDÝ anděl je hrozný.

Srpen 2015

hoř plamínku, plápolej a pěkný sny zdát mi dej

28. srpna 2015 v 16:34 jak chutná noční můra
tohle je svíčka tvého života
na znamení že skončil ji teď prosím zhasni
svá přání si vezmi s sebou

kdo jsi byla?
L.
kdo jsi byla?
lhář
kdo jsi byla?
přítelkyně
kdo jsi byla?
postava ve cizí hře
kdo jsi byla?
tátova dcera
kdo jsi byla?
vrba
kdo jsi byla?
nikdo důležitej
kdo jsi byla?
kdo jsi byla?
kdo jsi byla?
ztracená ve tmě

napiš tomu, kým jsi chtěla být.
Já ale chtěla ten list papíru nechat bílej, jako poslední odpověď pro toho, kdo jsem byla- a kdo jsem mohla být. Nehledě na to, že jsem v průběhu někde ztratila všechny psadla.

a přes ten most dosáhne jenom láska

ne.
nedosáhne. nikdy nedosáhla, a dosáhnout nemůže, protože ten most NEMÁ druhou stranu
a ať uděláš cokoli, my ze strany sfouknutejch svíček už ten most přejít nemůžem.
nepřešla jsem


všem ostatním to připadalo správný, že se můžou vrátit.
jenže nebylo.

un poco loco nO.5

26. srpna 2015 v 10:45 ...brouci v hlavě...
propletený vlasy
propletený ruce
propletený osudy
a přece jsme tak daleko od sebe

příště
příště až se uvidíme
tenkrát jsem to nedokázala říct. Nebylo žádný příště. Teď si připadám stejně falešně, tak, jak jsem nikdy nechtěla, aby to mezi náma končilo. Příště. Jenže ono nejspíš žádný příště nebude.

koukali jsme do tmy. Chyběla nám i ta chvíle, kterou jsme právě měli. Tak málo času.
Každej nádech dehtu a pak jsme se rozešli na druhou stranu kolejí.
Co bych dala za to, moci zůstat místo tebe.
Co bys dal za to jet se mnou daleko, daleko od lidí, který znáš.
Co bychom dali za to, mít noc křupavejch srdíček, smět naházet na toho druhýho všechen svůj žal, všechnu zlost a nenávist ke světu

zbyla nám povinnost. A do tý navzájem nepatříme.
Jsme si posledním přáním před nástupem trestu
jsme jako uvěznění v životech cizích lidí
je krutý vídat kejklíře, všechny barvy jenom na chvilku

je ZLÝ znát někoho, kdo tě zná.
porozumění není cnost.

my se nikdy neměli znova vidět
to se fakt nemělo stát
vždyť dopředu vim, že bude bolet
ti zase znova zamávat

dělí nás vlakový jízdní řády
dělej nás lidi, co maj každýho zvlášť rádi
a pak ti, co už nejsou tady
vážou nás k sobě dohromady

zas kapou do tmy tichý slova
neslyšně řvem do noci
jestli se vůbec uvidíme znova
a jestli je nám pomoci