... a KAŽDÝ anděl je hrozný.

Březen 2015

sám ve tmě

29. března 2015 v 0:44 |  fňukna
proč se OBTĚŽOVAT se vstávánim
PROČ, že
ne, kurva, nemůžu se nikam těšit a pak tam taky DOJÍT a nebejt za uplnýho idiota
ne, kurva, nemůžu JEDNOU jedinkrát za celou svou existenci přijít tam, kam slíbim
ne, kurva, pak by to nebylo ono
pak bych totiž šlo říct, že normálně SPIM
že se nemusim utahat tak, že upadnu do kómatu ze kterýho mě neprobudí ani kdyby se mi do hlavy střílelo- což mimochodem není tak špatnej nápad- abych mohla VŮBEC NĚKDY spát
a protože KAŽDEJ PŘECE DOKÁŽE vstát a dojít tam kam má
a protože to přece NENÍ taková OBĚŤ, nikdo tu po tobě nechce abys lezl na K2, JENOM MÁŠ ZVEDNOUT PRDEL Z POSTELE

proč to tolik bolí, pane?
proč taková prkotina, proč to tolik bolí???

teď čekám ve tmě.
probudili se a čekají ve tmě se mnou, už vědí že nespim a čekají a číhají

čeká cynik, aby se mi vysmál
čeká malá aby půl noci probrečela
čeká lhář s nějakou originální výmluvou na všechny strany
čeká stařena se svejma stížnostma že se zase nevyspala

A KDYŽ UŽ JSEM VZHŮRU, PROČ NEPŘIDAT PÁR NOČNÍCH MŮR, ŽE

on ten Jokerův úsměv měl něco do sebe
zajímalo by mě, jestli je skutečně tak obtížný sám sobě utrhnout horní půlku hlavy
a jestli BY TO vůbec POMOHLO
Přidat komentář

můj život byl dobrý, ale už není

24. března 2015 v 18:33 |  Shadows of tomorrow
jedna z těch heboučkejch nocí, kdy namísto chůze jakoby plyneš městem
jedna z těch heboučkejch nocí, kdy každej nádech připomíná polibek a lechtá na bránici
jedna z těch nekonečně sametovejch, hřejivejch nocí, kdy jsou všechny hrůzy snů daleko, daleko pryč

škoda že byla jenom jedna heboučká noc

zato nekonečnej proud útočnejch, vzteklejch a vřískajících ranních ran

štěstí naštěstí není nám dáno
leda tak nechat si o něm zdát
a až šťastný střepy v nás uzavře ráno
teprve potom začnem se bát
Přidat komentář

kolik dáš za svatozář

9. března 2015 v 23:47 |  jak chutná noční můra
hoř světýlko v duši mé
hoř- hořké je podruhé

hoř světýlko v duši mojí
šeptala jsem tisíckrát
ať nás nikdo nerozdělí
ani dálka, ani chlad

hoř světýlko za nás všechny
tolik bolí dál se rvát
dělí nás teď tma a ticho
aspoň ty mě můžeš hřát

hoř světýlko, zasviť tmou
noční můry zase jdou.
Počet komentářů: 1

berou si osobně, že nejsem šťastná

3. března 2015 v 22:32 |  jak chutná noční můra
To já shazuju věci který mě k smrti děsej, vydávám prohlášení kterejch se nedržim, směju se do xichtu Malý a Starý, jejich obavám a přáním. To já ukazuju jak snadný je bejt zlej a krutej sobec a že nejlepší na tom je, že vás to NESERE.
někdy je mi trochu líto
jenom trochu
že moje metafory chápe tak málo lidí. Že tak málo z nich ve mně vidí vlastní zrcadlo, že si myslej, že to co ukazuju a deklamuju jsem vždycky JÁ a přitom se tolik ČASTO dívaj SAMI NA SEBE

nazdar, mně říkaj Lhář. Pojď, vezmu tě do zrcadlovýho bludiště. Dívej se mi do očí a možná tě střepy neroztrhaj na kusy. Dívej se na zem a živej se nevrátíš. Měly tu bejt dvě cesty a dva bratři; jedna cesta k bohatství a slávě, druhá cesta na smrt; jeden bratr pravdomluvný, druhý z batří lhář. Nějak se to nepovedlo a jseš tu sám s Lhářem, kterou cestu by mi ukázal tvůj bratr? Tuhle.

na druhý straně je ticho. Tak ticho, že nevím, jestlis neusnul, když jsem tě přestala bavit. Vlastně bych se ani nemohla divit.
Jenom chcem bejt spolu. Jenže nejsme. A k ujištění že jsme idkyž nejsme zbývají slova, kterých se zoufale nedostává. Nemáme si co ŘÍCT.

je zima a v očích sněží
a nikdo není nadohled
je zima, srdce nezpomalí
kvůli tobě ptačí let

nakonec utěšju já je.
Přidat komentář