... a KAŽDÝ anděl je hrozný.

Prosinec 2014

příznaky předávkování

30. prosince 2014 v 16:05 Shadows of tomorrow
nervozita, třes, pocit chladu, "studený pot", zvýšená psychická citlivost
smrtelná dávka kolem 10 mg
snadný vznik návyku

naštěstí se taky snadno odvyká

jako na houpačce, půl roku bez toho nemůžu žít, pak se toho měsíc ani nedotknu a pak, jako teď

mi srdce buší o hrudní koš jako by mu byl malej, snaží se prorazit skrz žebra ven
hučí mi v hlavě, ale konečně je ticho, asi je příliš zaměstnává udržet krev v žilách
je mi zima, taková zima, ale ruce mám horký jako v horečkách a potimse jak dvéře od chlíva
nedokážu se na nic soustředit, myšlenky mi letěj jedna přes druhou a žádná se nezdrží dost dlouho na to, abych ji dokázala nějak skutečně formulovat
a asi budu zvracet

vítej, předávkování kofeinem
dlouho to tu nebylo

waiting for a friend

24. prosince 2014 v 1:45 while singing THAT SONG
přichází noc a někdy strach
že se ztratím v dětskejch hrách

přichází noc a někdy víly
který řežou dětem žíly

přichází noc a někdy pláč
utřeš mi slzy? nejsem rváč

periodický systém

24. prosince 2014 v 0:17 fňukna
vlastnosti prvků a jejich sloučenin se periodicky opakují v závislosti na protonovém čísle
posery co svět chystá se periodicky opakují v závislosti na ročním období, datu a dřívějších zkušenostech

a tak jenom čekám, kdo to zabalí letos v zimě
a jak
jestli jsem už konečně na řadě

nebo jestli stejně jako loni a předoni a tak dál najdu někoho, kdo mě provede skrz
někoho, jehož problémy převýší ty moje
nebo jestli zůstanu v závisti, žárlivosti a neschopnosti vyjádřit se napaprčeně dřepět v koutě a nevraživě pozorovat veselící se svět, kterej na mě sere

nebo jestli si někdo všimne, jak moc to bolí
tolik, tolik moc

pane, proč to tolik BOLÍ?
to nevím, Sherri, to nevím

skořápka mi o slunovratný noci odplavala po Moravě tak daleko, až už nebyla vidět
říká se, že v plameni svíčky jsou s náma i ti, co už nejsou vůbec

tak proč jsem na ten bordel pořád SAMA???

un poco loco nO.4

19. prosince 2014 v 1:10 fňukna
my se nikdy neměli znova vidět
to se fakt nemělo stát
už tehdy jsem měla vědět
že nebudeš napořád

proč jsi mě chtěl vůbec znát?
proč se tomu musim smát?
možná jsem ti měla lhát
že už můžu v noci spát

možná že jsme uvěřili
ikdyž jenom na chvíli
naposled tiše zavířily
křídla motýlí

sestřičko, pomůžeš mi lhát?

7. prosince 2014 v 0:31 ...brouci v hlavě...
jsme v tom
zase
znova
dokola
napořád
jsme v tom

čím blíž tě mám, tím dál se stahuju
takže kdo komu vlastně nevěří?

nemám slyšiny. To není jako by na mě někdo mluvil, tohle dělej, tohle ne, tohle nesmíš a tohle musíš
nemám vidiny, že bych si představovala lidi, stíny, věci tam, kde nejsou. Že bych viděla mrtvý. Ve dne ne.

vidim ty stíny v mlze
jasně že tam nejsou, ale stejně se dívaj, víš, dívaj se na mě
a ti v zrcadlech
ti se taky dívaj
tentokrát ne proto, abych zjistila, jestli cítím ještě NĚCO
tentokrát proto, abych nezapomněla
abch už nikdy nezapomněla že ZÁVIDĚT je HNUSNÝ
a ubližovat lidem že se NEMÁ
a že nemám bejt SOBEC
a že se problémy maj řešit KONSTRUKTIVNĚ
a že TOHLE NIC NEŘEŠÍ

že bych se teda mohla laskavě naučit se s emocema vypořádat jako normální člověk, abych nebyla "... jak buřt"
nemusela jsem, nebylo to nutný
mám vlastně všechno, co bych kdy mohla chtít. Téměř kompletní rodinu. Přítele. Pár známejch. Pár peněz, slušnou školu, život prakticky před sebou. Spoustu času uskutečnit všechny kraviny co mě napadnou.
Spoustu času, z nějž valnou většinu prosedim koukánim do zdi, vymýšlením vhodných odpovědí v konverzaci, ke které nevidim důvod, nebo naopak pro konverzaci, ke které nikdy nedojde. Když nejsi tázán, drž hubu a krok. Když nemůžeš říct nic hezkýho, mlč. Ovládej se. Snaž se víc.
buď lepší dnes, než včera

když ono to BOLÍ
tolik, tolik moc
jenom nechci ztratit ty, co mám, a proto se to nikdo nedozví, proto za mě mluví Lhář

sestřičko, malá, musíš mi pomoct lhát