... a KAŽDÝ anděl je hrozný.

Listopad 2014

zapomenout na ně, to je jako nechat je umřít znova, viď ?

20. listopadu 2014 v 23:39
nezapomněla jsem
ještě ne
všechny svý mrtvý mám pěkně pohodlně usazený uvnitř v hlavě. Skoro bych řekla, že se čas od času rádi kouknou ven, ale to by byla zbytečná literární nadsázka. Akorát oči mám den ode dne o pár let starší. Pokusy o zastavení, nebo aspoň zpomalení toho nekončícího kolotoče "kyby" "jestli" "a pak řekne/udělá/půjde..." "ale" "protože" "měla bych" "měla jsem" "ale tak to nebylo" "lháři" zatim neměly měřitelný výsledek. Jeden z důvodů, proč není vhodný mě opíjet. Co by mělo vést ke spoustě řečí, vede povětšinou k nekontrolovatelným záchvatům smíchu. Nebo pláče. Bolí to, víš. Bolí. Na to si nezvykneš. S tim se sice smíříš, ale nezvykneš si. ráda bych, aby to skončilo.
ráda bych, ostatně, já bych toho ráda hodně
ráda bych neměla v palici takovej svinec (viz výše)
ráda bych mluvila slušně a čistila si zuby dvakrát denně
ráda bych telefonovala a cvičila a našla si byt a práci a dobře se učila a bavila se se spoustou skvělejch lidí
ráda bych šila, háčkovala, dělala třírohý klobouky a náramky a hlučné bedýnky a oplítala flašky
ráda bych spala a kreslila a chodila na koncerty vážný hudby... ostatně i nevážný hudby.
ráda bych přestala závistivě sledovat pornoherečky -a porno obecně, ráda bych prozměnu trochu praxe v tomto směru
ráda bych přestala závidět
ráda bych se smála
ráda bych vypadla ven, ať už se tim myslí cokoli
ráda bych se aspoň jednou rozhodla správně
ráda bych aby se lidi přestali snažit mi lhát
ráda bych věděla, co ode mně všichni vlastně chtěj. Čekaj.
ráda bych se zbavila bolehlavu. a zhubla. a naučila se pořádně ještě jeden jazyk.
ráda bych lezla a jezdila na vodu. ráda bych po večerech pila svařák
ráda bych se zbavila panický hrůzy ze slov. víno. croissant. šťopka. frfňat. fňukat. píchat. nashledanou.
ráda bych se zbavila panický hrůzy ze VŠEHO. z lidí co seděj za mnou v řadě, ze zrcadel, ze studenýho čaje, z toho, že na sebe navzájem vzysoka serem
ráda bych... byla ráda

ale nejsem. viz seznam věcí, který nesnášim.
a taky jsem prostě líná svým problémům čelit. je o tolik jednodušší tvářit se vyděšeně a nemocně a prohlásit, že pod peřinou na mě nikdo nemůže. Jenže na mě nemusí nikdo moct. Nesu si se s sebou. I pod peřinu.

a v květnu jsme byli ve Štúrovu

11. listopadu 2014 v 17:15 Shadows of tomorrow
a k tomu nicneříkající fotka z bazénu a postižený děti co neuměj plavat
nicneříkající fotka z bazénu kterej poznávám
kde jsem se učila plavat JÁ
pane, proč to tolik bolí?

randomčlánky lidí, co jsou na tom tisíckrát hůř než my

obrazy s písniček co jsem měla ráda

říká se tomu noc
když všichni mrtví lezou ven
z mý hlavy, chtěj si hrát
točit se dokola, dokola, napořád
tiše šeptám o pomoc
že to není jenom sen
že to NENÍ noční můra
že to já, my všichni MY
jsme do mý hlavy zamčený, zakletý

ne, překladatel ze mě nebude.
místo toho mám školku plačících postav
a místo každý slzy drahokam
nebo aspoň bižuterii

nebo hvězdu

nojo, když ty nesnášíš úplně všechno

9. listopadu 2014 v 1:03 fňukna
možná
stále si myslím, že na každou věc co nesnáším bych našla jinou, kterou mám ráda
nesnášim studený nohy
a mezilidský vztahy, zejména ty, do nichž jsem nějak zatažená, co obvykle končej mlčenim na obou stranách, který já neumim a nikdo jinej nechce prolomit
nesnášim ranní vstávání a že musim furt chodit na záchod a že mě bolí hlava a ramena a záda
nesnášim fakt, že lidi, na kterejch mi záleží, NECHTĚJ VIDĚT věci, který mně přijdou důležitý, ne to, že nechtěj přijmout můj názor ale že je nezajímá proč ho vůbec mám... v ten moment je přece zbytečný nějakej mít... v ten moment je taky asi trochu zbytečný žít
nenávidim svůj způsob myšlení. Reakci, kterou si představim. Představu, jak se odemě čeká, že zareaguju. přípravu proslovu, kterej půjde obhájit i za rok. Říct to, co chci tak, JAK chci a přemejšlet nad tim, aby to bylo pochopeno tak jak to MYSLIM, v původním, kompletním a nezkresleném znění. nevypouštim slova ZBYTEČNĚ, resp. jo, někdy žvanim,a vim, že to, o čem mluvim neuskutečnim, ale třeba CHCI. Mluvit tak, aby to nikoho NEZRANILO a NEURAZILO. tak aby to byla PRAVDA.
nenávidim, když se na veřejnosti objevujou gramatický chyby. Nepíšu uplně spisovně. Nei, přidávám si koncovky a předpony, který můžou trhat uši. Píšu tak, jak mluvim. A umim časovat a znám pravidla shody podmětu s přísudkem.
nesnášim nerozhodnost a čekání a nejistotu a když nevim, na čem jsem. nesnášim stereotyp a nudu a horu rachoty co mě ubíjí, nesnášim omezení a společenský konvence a ten paradox kterej mě nutí je vyžadovat, nesnášim bezmoc toho co chci v porovnání s tim, co doopravdy říkám a dělám, nesnášim chtíč a dojmy, nesnáším pocity a emoce co se mnou mávaj na všchny strany, nesnášim špínu a uklízení a zažitý pořádky a že mi táhne na cemr.
Nesnášim svý voči co ukazujou každý jinak, nesnášim sebe že na nikoho jinýho nemyslim, nesnášim možnosti protože je jich tolik a tak málo času, nesnášim lítost páč k ničemu nevede, nesnášim dálku a cestování, nesnášim se na něco těšit, protože věci nikdy nejsou takový, jaký si je vysníš, nesnášim svý sny
neb jsou příliš reálný, nesnášim že jsem si vytvořila iluze lepší než skutečnost
nesnášim svoji žárlivost zhruba stejně jako fakt, že nejseš se mnou, nesnášim že se musíme vždycky znova rozloučit
nesnášim slzy a plnej nos, nesnášim když jsem přecpaná a mravence v noze
nesnášim větu "ale já musel" nesnášim omluvy a výmluvy za činy který jeden udělal, protože si prostě vybral ze všech špatnejch řešení to, který mu přišlo adekvátní
nesnášim zpětný přemejšlení a "ducha schodiště"
nesnášim to, že neumim konstruktivně řešit problémy, a že se neumim bavit s lidma, že na všem hledám chyby a stejně vždycky naletim, že chci riskovat, ale nikdy to neudělám, že vymejšlim kraviny ale nikdy je NEZREALIZUJU, nesnášim že jsem vlastně srab
co se bojí zodpověnosti
nesnášim to všechno vědět a bejt línej s tim něco dělat, nesnášim JE a věděj to snad úpplně všichni, jenom jim to přímo neřeknu. Lidi se maj přece podporovat, ikdyž je to rve na kusy
nesnášim své patetické chvíle a velký slova
nesnášim vypočítávání co kdo komu dal, vim, že jsem nikomu nic nedala
nenávidim svou neschopnost vidět, co pro mě dělaj ostatní. Nenávidim, že potřebuju, aby něko ocenil, co jsem udělala já.
Nenávidim slova a nefunkční hry a píchání pod srdcem a
dobře.
když já nesnášim fakt úplně všchno.
příští díl bude mnohem kratším soupisem věcí, co mám ráda.