... a KAŽDÝ anděl je hrozný.

Říjen 2014

snad pomohl by napalm

3. října 2014 v 0:33 Shadows of tomorrow
a tvářit se, že to není tak daleko
ale ono je

a město co jsem měla za svý je mi teď cizí, cizí a protivný ne sladký jak bejvalo ale hořký
hořký jako slzy
že už zase zůstali jsme sami já a já
zejména proto, že nechci další známý
už nechci poznávat další lidi co bych před nima mohla vzápětí utíkat už nechci řešit cizí problémy aby pak nastalo ticho po pěšině, když se nic neděje prostě si nechci posrat skutečnou šanci někde slušně začít
ale už se stalo, že?
místo učení koukám do zdi
poslouchám noční tramvaje, ty, co jezděj do ráje a jedu s nima když je eště tma
a tvářim se že není ZAS RÁNO
a tvářim se že hloubám nad definičními obory primitivních funkcí a jejich inverzními předpisy a nikoli že převádim dny na hodiny, minuty a vteřiny, který jsou jedinou uspokojivě se zmenšující jednotkou pro výpočet toho, kdy tě zase uvidim