... a KAŽDÝ anděl je hrozný.

Červen 2014

hlava otevřená pádným předmětem

30. června 2014 v 11:42 Hurá akce
NÁŘEK ŠACHOVÉ FIGURY

Naše barvy jsou černá a bílá,
vládne nám Caissa, kouzelná víla.

Dřevěná deska, barevné pole,
krvavá bitva na malém stole.

Cizí vůle je naším osudem,
na sizí rozkaz vpřed se posunem.

Proti sobě v urputném boji
třecet dva němých vojáků stojí.

Nemáme tváře, nemáme duši,
máme svůj úkol, k prosbám jsme hluší.

Naproti sobě cvičení hráči
poslušné figurky do války tlačí.

Pro cizí zábavu, pro cizí vášně
budem se zabíjet, tvářit se vážně.

Tají své plány, tiše zde sedí
soupeři do očí s úsměvem hledí.

V této hře zvláštní úděl máme,
sotva ožijem, hned zase umíráme.

Když se chce vyhrát, všichni to vědí,
na osud figurek málo se hledí.

Až je to unaví s námi si hrát
strčí nás do krabic, budeme spát.

a pak, že nebude mít posupný poznámky i z rakve. Má, akorát se musej najít.

egocentrikův nářek III: cynik

15. června 2014 v 4:03 Shadows of tomorrow
přiznej už konečně, že je to tvoje chyba
nejen že se nezajímáš o to, jak mi je, co tu celej tejden dělám, co bys tu mohla udělat a jak mi pomoct, ale navíc ještě lžeš a podvádíš.
chováš se jako pětiletej nezodpovědnej fracek a strašně se divíš, že s tebou nezacházim jako s dospělym
já se sem ženu celá říčná jestli neležíš s rozraženou hlavou a ty místo aby ses omluvila máš ještě drzý řeči co je mi po tom? takhle se s rodičí NEMLUVÍ

a já si naivně myslela, že je přece fuk, jestli řeknu, "dobrou noc" -tedy, že JÁ JÍ přeju dobrou noc, nikoli místopřísežné oznámení, že se já sama chystám zalézt do pelechu spát- nebo poněkud suché a nicneříkající "jdu nahoru"... ale projistotu si příště donesu svůj noční rozvrh ve třech notářsky ověřených kopiích, s vlastnoručním podpisem, rodným číslem a fotkou z posledních 14 dní, aby nedošlo náhodou k záměně s jinou osobou.

ano, připadám si podvedená a zrazená. Ty si ale nepřiznáš chybu, proč, že?
Proč bych se měla neustále přizpůsobovat jenom já? Cos pro mě kdy udělala ty?
Místo toho, abys tu tři hodiny dřepěla jsi mohla klidně hodinku žehlit a ráno bys vstala příjemná a usměvavá. Takhle vstaneš k polednímu, protivná jak projímadlo a ještě mi vynadáš, že za to všechno můžu já. Protože ty se přece nemáš za co omlouvat. Nevim, co by se muselo stát, aby ses ty za něco omluvila.

Vyčítat jsem se asi naučila od mámy. Jen toho (stejně jako ona) neumim nechat. Ráda bych řekla, že se od ní v něčem lišim. Že jsem střeba míň urážlivá, míň uštěpačná, nejsem tak plačtivá a nejsem na lidi co mám ráda protivná jak prdel, že se je nesnažim za každou cenu změnit k obrazu svému a že si nemyslim, že jsem pro všechny pupek světa... Jenže já JSEM urážlivá, závistivá a žárlivá, nic mi není dost a neumim přiznat chybu, natož se omluvit.
A taky naivní, sobecká a hloupoučká, když mám pocit, jako bych měla implodovat. Že už žádnou další ránu nevydržim. Je mi smutno, smutno na blití. Smutno až se zalykám tou spoustou slov, který nikdy nikdo neuslyší. Spoustou patetickejch přiznání, stesků a přání, který mám přesně sestavený, slovo od slova. Jeden bezvýznamnej zvuk vedle druhýho.
Ego mi narostlo jako polštář. Dá se za něj schovat jako do cynickýho brnění a žádná rána na mě přes něj nedopadne.


Stejně mám dojem, že to vždycky vodseru já.

jak chutná noční můra

10. června 2014 v 10:47 fňukna
řekni, kočko, jak?
je sladká po strachu, je hořká z umírání
je křupavá ze závisti, škube se z nenadání?
nebo se lepí na zuby, žárlivá k nepoznání
nebo padá-padá-padá a zmizí se svítáním?
řekni, kočko, jak chutnaj noční můry?

co mi řekla kočka

je noc. je noc na spaní.
na spaní, ne na ptaní.
můry nejsou na hraní

Právě proto, že je všechno jenom na chvíli mě nepřestává udivovat lenost a znuděnost lidí kolem mě, neřkuli má vlastní. a neschopnost přijmout rozhodnutí, věty typu já musim NE. NE-MUSÍŠ NIC. Chceš. Proč se potřebujeme omluvit za to, že dáme přednost uspokojení jedné potřeby (chtíče) před druhou? Já ale musel ne. NEMUSEL. jediný co MUSÍŠ je UMŘÍT. nic dalšího nemusíš, většinu z toho bys sice měl ale do toho se ti zase nechce. Proč je tak obtížný uvědomit si, že skutky, které vykonávám jsou podmíněny mojí vlastní vůlí, tedy tím, co chci (já, ne někdo jinej)- a tolik slov na to, aby lidi nebyli vepřový hlavy. NE. NEMUSÍŠ jít každej pátek chlastat, nemusíš dělat věci jenom proto, že někdo řekne. ale nevidíš problém vyhovět přáním cizích lidí, teda většině. ale nebudeš dělat kompromisy, když dojde na tvá vlastní přání. Místo abys řekl pravdu, řekneš já musel. NEMUSEL. CHTĚL.

srabe.