... a KAŽDÝ anděl je hrozný.

Březen 2014

let's find a new place to hide

6. března 2014 v 0:34 while singing THAT SONG
kde na mě nikdo nepřijde

já vim, že jsem to slíbila
ale slíbila jsem to tisíckrát a tisíckrát jsem ten slib porušila
slibuji, že se budu SNAŽIT
SNAŽILA jsem se, fakt že jo
ale bude lepší najít si nějakou skýš
kde mě obejmou stěny kde bude konečně TICHO kde nebudou chtít abych byla ten, koho znaj a koho maj rádi
bude lepší najít místo který nebude na očích
o kterym nebude nikdo vědět
tak to pro všechny bude jednodušší, nebo ne?

jsou barvy, ikdyž se nikdo nedívá?
je zvuk, když ho nikdo neslyší?
jsou jizvy, když je nikdo necítí?
je strach, že se chci vyhnout hloupejm otázkám na který všichni předem ZNÁTE odpověď jo, udělala jsem to, jo, zase, ne, nebyla to kočka, ne, nebyl to olej, ne, nebyla to hra ne, NECHCI o tom mluvit kdybych měla co říct tak jsem na to měla za těch 7 let dost času
slova jsou sladký
ale krev je sladší

- mívají sny mrtví lidé?
-někteří říkají, že ano, jiní říkají že ne. Sami mrtví ohledně této záležitosti mlčí.

znova a líp

1. března 2014 v 1:41 Shadows of tomorrow
představuju si velkej bílej hedvábnej papír
možná trošku do žluta
velikej
větší než já
úplně hladkej
dá se na něj všechno nakreslit
bude mluvit za mě
v bílejch vločkách padat, CHTÍT a muset zapomenout
na krví nacucaný cáry bílýho masa roztrhanej
tisíckrát přepsanej narovnávanej slepovanej znova
čistě bílej
bez srdcervoucích básní, slzama rozpitejch pohledů, těžce kůl ornamentů, krajinek, siluet a bozi vědí čeho ještě
bílej jako strach že se to nedá vrátit
bílej jako bolest že to stejně uděláš
bílej jako slepota když se přitom nedíváš
bílej jako zapomnění že vždycky je co ztratit
bílej jako smrt
bílá barva na rubáš