... a KAŽDÝ anděl je hrozný.

Leden 2014

hvězdoplavec

30. ledna 2014 v 2:13 fňukna
nenávist?
ne, to podle mě označuje cit mnohem hlubší než jakýho jsem vůbec schopná
snad apatie
lhostejnost
snad drobný abstinenční třes, to se tak někdy stává
jak pravila Z., víš, ono se tomu tak dobře věří ne, nevim. Ne, asi si nedokážu představit situaci, kdy by mě někdo donutil změnit názor, aniž bych ho sama změnit chtěla, aby mě donutil věřit něčemu, čemu věřit nechci, odmítám, nebo prostě vim, že to, co říká je sice hezký, ale v aplikaci na mou osobu naprosto zcestný
kurva, za to co člověk dělá je ZODPOVĚDNEJ
za to co říká, za to co si myslí, za to co cejtí
NEEXISTUJE omylem
neexistuje "já to tak nemyslel"

takže co konkrétně mě tak sere na faktu, že bych měla začít myslet jinak?
krom toho, že pro to nemám jedinej důvod?
bojim se snad toho, že mi ublížíš? Kreju se ze strachu, abys mi nedal další ránu? Jak říká ta chytrá paní, bojim se chyby?
i tak by se to dalo říct- nechci riskovat
já si víru v někoho, víru v pouto který vydrží prostě nemůžu dovolit
lidi nevydržej
takže ano, sere mě, když se mi celej tejden stýská
sere mě, že jsem DOVOLILA aby se mi stýskalo, sere mě, že jsem si tě pustila tak blízko k sobě protože je to nebezpečný
protože my co jsme tajemní jak hrad v karpatech vlastně nejsme nijak zajímaví
když znáš jednoho, znáš všechny


a já si teď už nedokážu představit že tu jednou nebudeš

klub sráčů

14. ledna 2014 v 4:12 zpověď pikový devítky
-hehehe...
prohlásil trpasličí druid.
-hehehe...

četla jsem to fakt hodně zpátky, nevim proč jsem si na to vzpoměla zrovna teď, knížka je stejně lepší než film
možná je mi sympatická ta věta půl roku jsem nespal a všechno bylo jako ve snu
možná že sebou taky někdy fláknu vo zem, paradoxně bych RÁDA prošla skleněnou stěnou
možná se bojim, aby to se mnou nedopadlo stejně
možná už se stalo

vždycky se musim usmát, když pronesu třeba i v duchu tohle překřtění
zkomolený názvy mi přijdou obecně trapný
tenhle je ve své trapnosti, absurditě a ztřeštěnosti absolutně - opravdovej
možná proto jak dokonale vystihuje tuhle společnost, svět a mj. náladu tý knížky
my už se nemusíme vo nic rvát, my už svůj život dostali, klidnej, spokojenej, bez problémů jako jsou hlad, bída, zima nebo válka
my si kurva nemáme na co stěžovat
sme klub sráčů co nic nedokázali (a ani nedokážou) a jsou přesvědčený o vlastní dokonalosti a nezbytnosti
klub sráčů
-hehehe...

páchnou mi ruce

9. ledna 2014 v 3:54 fňukna
celej tenhle barák smrdí
sladce po strachu
sladce a možná jakoby zahníval, tady se pořád někdo bojí
a pak je tu ten kyselej pach nemoci
bože PROČ nemoc tak strašně smrdí???
vždyť se v tom nedá bejt
furt abych větrala, pak tu nemá bejt zima jak na zvonici ale když tady se jinak NEDÁ bejt
půlka baráku posraná od koček, druhá prochcaná od psa
taky bych tu mohla stírat častějc

a matička je prosím ZOUFALÁ
milá šedesátiletá paní fňuká ve svém lososovém županu že je již ZOUFALÁ a neví co má dělat a skučí a je jí všechno líto a bojí se co bude a radši na to nemyslí a -! Kde sou ty KECY že ženská si vždycky musí poradit? kde jsou ty řeči že jsme na všechno sami a jedinejch deset pomocníčků máme na konci svejch zápěstí? aha, asi se na ně zapomnělo ve víru "už budu za chvíli úplně chromá"

to jsem v tomhle baráku fakt jedinej chlap?