... a KAŽDÝ anděl je hrozný.

Listopad 2013

J’écris sur un mur car je suis un artiste

27. listopadu 2013 v 1:41 ...brouci v hlavě...
a počítá se i krev???
a počítá se i ta zeď za skříní? I TA ZEĎ ZA ZDÍ???

M/B: si pamatuj, že tři věci jsou podstaný a na zbytek se může vystrat. Slušná práce, kámoši v hospodě a skvělej sex.
A: možná to, čeho se bojíš, je zodpovědnost. Že bys měla taky jednou dělat něco sama za sebe a bejt odpovědná za to, že se to posere. Je to poměrně zajímavý, že? Že si myslíš, že tvůj život měl skončit přesně v moment, kdy bys měla začít bejt samostatná a soběstačná.
Q: o tom to není a ty to víš.
PsTV: nůž vám nepůjčím, ale možná se bude hodit sako, jestli tu chcete ještě být...

L/C/M/S:
-> M/B: před čim utíkáš, čeho se bojíš? Čeho se bojej ti, co se přestali bát faktu že nebudou?
-> A: cim to je, ze mladsi kamaradi jsou vzdycky ti, co drzej ty starsi?
->Q: ani jeden z nas vubec nevi. Jsme tam, kde jsme byli. Kdo je ochoten vic roskovat a muzem si vubec dovolit prohrat? co vsechno je v sazce? Musim ztratit sama sebe, kdyz nechci prijit o tebe?
->PsTV: vsichni vam vdeci za skvelej vecer. dekuju... za ne.

Pane, až nebudu chtít nikoho vidět, pošli mi člověka, který pořebuje přítele.
Pane, až se budu bát, pošli mi někoho, kdo umírá strachy.
Pane, až nebudu chtít dál, pošli mě na pomoc tomu, kdo dál chce a nemůže.
Pane, až budu brečet, dej ať potkám někoho, kdo potřebuje utěšit.
Pane, až si zase budu stěžovat, pošli mi někoho, kdo se potřebuje vypovídat.
Pane, až svět zase bude zlej, dej mi šanci ukázat, že já taková nejsem.
Pane, až se budu bát trestu, pošli někoho, komu budu moci odpustit
Pane, až budu k smrti nenávidět, dej ať je nablízku někdo, koho můžu milovat

Pane, dej, ať jsou moje lži odhaleny až budu zase lhát.
Pane, dej, ať jsou moje jizvy odhaleny až budu novou vyrývat.
Pane, dej, ať pošlu dál život který mi byl dán ... než začnu umírat

Sante marie, mére de Dieu, priez pour nous... Maintenant et á l'heure de notre mort.

nebe peklo ráj

14. listopadu 2013 v 1:10 while singing THAT SONG
když jsi mi říkal, ať ti věřím,
andělé, nebo někdo z nich

půlnoční slunce ale zdaleka nepálí tolik jak bych potřebovala
nepotřebuju slzy a rozklepaný ruce nepotřebuju kudlu u krku a stát, stát hodinu, dvě, neschopná se rozhodnout neschopná to dodělat, neschopná se na to vysrat a jít spát
potřebuju jeden, dva, devětačtyřicet čistejch rudejch úsměvů
nechci aby je viděli
chci aby VĚDĚLI že tam jsou
až mi zase budou cpát do hlavy žárlivost nad věcma se kterejma nemám právo chtít něco dělat
až budou zase předpokládat, že to kolem nich se točí svět ikdyž dávaj ostentativně najevo jak si přejou bejt všem ukradení
až si budou zase stěžovat že je někde moc hluk, moc lidí, moc světla, moc věcí který je vytáčej zkrátka moc- moc VŠEHO chci aby VĚDĚLI že tam ty rány jsou
a že jestli nezavřou hubu, bude jich víc
budou hlubší
může týct MNOHEM víc krve
bude jim větší zima a budou mít hlad
a nebudou spát protože já kvůli nim nehodlám skácet školu
a nakonec CHCÍPNOU
dřív než všichni kterejm tolik přáli konec
dřív než všichni na který řvali
na který mlčely
kvůli kterejm by brečeli, kdybych je nechala

"děláš to často?"
"hm, ani ne. Ale třeba taháky do fyziky jsou takhle super. Dost dobře ti nemůže zakázat vlastní ruku..."
jenže vzorečky do fyziky už dávno vybledly a ztratily se
dokonce ani THE END pracně vyřezané někdy během tercie už bych nenašla
možná proto, že konec světa už tak nějak byl, jenom si nikdo nevšim

kdysi kdosi řekl, že mě bude chránit, klidně i předemnou samotnou
rok mu to skoro šlo
další rok převzal štafetu někdo jinej
letos...
si připadám jako průměrný panelákový občan, ježto lačen výhry zkoupil všechny lístky v tombole a nečekaně vyhrál jako první cenu vagón hnoje. Poněkud překvapen nejen, že neví co s tím, ale ani nechce vědět co s tím, jen by se toho velice rád co nejdříve zbavil nějakou humánní metodou, aniž by urazil všechny své známé ( kteří mají shodou okolností na svých balkoncích šlechtěná rajčátka, která je nutno pravidelně přihnojovat a kterým by se trocha toho hnoje velmi hodila- naneštěstí hnoje není trocha, ale vagón a k vyzvednutí ve tři odpoledne na nádraží. )

a tak mám vlastně trohu chuť nabídnout se jako dárce orgánů, využít aspoň to maso co ve mně je, maso, krev a kostní dřeň, ať je aspoň něco ze mě k užitku. nebo se dát na pokusy, testy léků na lidech, viděli byste radši, kdyby ty nový krémy byly testovaný na vás, jestli vám potom nenaskáčou hnisavý mokvavý ekzémy? Maj se snad ty šampóny kapat do vočí VÁM? to chceš, aby nový léky testovali na tvý babičce? NE, ne na mý babičce, proč do toho taháte mou babičku? testujte je na MĚ, jestli si tolik ceníte lidskýho života, lidskýho komfortu, kdo jinej vám dá lepší odezvu než člověk? Kdo je lepší pokusnej králík?
už mě unavuje pořád existovat a svou existenci dokazovat tím, že něco chci, že pro něco/ někoho žiju
mluv, nemluv, dělej něco, mysli, nemysli, rozhodni se konečně, tak buď mi chceš něco říct a pak to řekni nebo proboha mlč, co vůbec čekáš že na tohle řeknu
NEČEKÁM NIC

už ne

mi oči zasypali peřím
a u vás už je asi sníh

Průšvihy mladého Werthera

12. listopadu 2013 v 19:41 fňukna
... zdálo se jí, že uslyšela, jak vrby pláčou. Pak měsíc dělal světle zelenou silnici a za ní ukázal všechna okna města. Všechna ta okna koukala k Zuzaně. Čumilové mizerní, kdybyste apoň nadzdvihli ten kámen! My nejsme čumilové, Zuzanko, my jsme světýlka- dušičkydomovů a my ti svítíme, abys věřila, že jsme na světě opravdu byli. Vy jste nebyli, vy jste lháři.Ó ne, byli jsme, jen se podívej, svítí nás do noci celé město. To jen tam ve skalách nikdo nikomu nesvítí, tam umírají otrávené kočky. Tati, prosím tě, pojď sem a dej ten kámen pryč z mojí nohy. Spadlo to špatně a já nemám sílu to odvalit. Já se bojím. Já nechci umřít jako umírají kočky.
Ze skal vystoupilo Sedmero strachů. My jsme Sedmero strachů, strážců života. Dokud se bojíš, žiješ.
Táto, proč jsi mi to udělal. Já jsem tě měla nejvíc ráda.
...

Smutný psaní

5. listopadu 2013 v 2:56 while singing THAT SONG
Dnes je pro mne černý nejsmutnější ráno
dopis dostal jsem černě ozdobený
ještě nevím co je tam uvnitř napsáno
když ho vidím, oči mám zarosený

chyběj tu třetí ruce
chybí tu někdo, kdo by nás držel od sebe
někdo, u koho by mohla máma brečet
někdo, kdo by JI měl rád
já vim akorát co bych měla
MĚLA bych ji podržet, měla bych ji víc poslouchat, vís jí pomáhat a míň se na ni zlobit
dělá snad všechno pro to, abych se měla dobře
abychom se tady SPOLU měly dobře
jenže na to já SERU
věčně nejsem doma a když, tak nasraná, unavená nebo nemám náladu na ni a to její věčný moralizování a poučování
jo, VIM že jsem uplně stejná
děkuju pěkně, ale už se zmínili

já to tak strašně NECHCI říct
ale abych o ní mohla mluvit v dobrym
o MRTVEJCH jen v dobrym
ale zlý věci se lidem NESMĚJ PŘÁT

tak tu sedím, v ruce mám to smutný psaní
máma píše, že si pánbůh tátu vzal
je teď sama doma nemá nikde stání
abych prej se za ní domů podíval

jenže já patřim jinam. a zároveň- jak bych to tu mohla chtít prodat??? VYROSTLA jsem tady!!! v tom baráku je moje krev, moje slzy, nesnášim to tu ale je to doma. Nebo aspoň tolik doma jak si to umim představit
proč spolu nedokážem vo ničem mluvit, aniž bych se buď já nasrala, nebo matka rozbrečela nebo prohlásila "nevzrušuj se" případně "ššššššššššš" nebo "nenadávej mi" mně - docházej slova prostě chci PRYČ pryč odsud pryč z toho všeho tak jenom doufám že NEPŘIJDE DALŠÍ DEN


kdybych šel hned nejrychlejší koně sedlat
s větrem v zádech letět chtěl bych jako blesk

nemoh bych pro mámu nic jinýho dělat
než jí otřít slzy a zahnat jí stesk


Jenže my se nekokážem ani OSLOVIT abychom se neurazily. Já si tak nějak myslela, že označení "máti" není tak tvrdý jako "matka" a zároveň se tak vyhnu slovu "maminka" které náš vztah ani zaleka nepopisuje. Jenže tebe to uráží. "Já nejsem žádná 'máti' ! " a ať si vymyslim něco jinýho. Ještě můžu používat označení "máteř", jestli se líbí víc...
tak pokud ale mám já vymyslet jak tě budu označovat aniž by se ti to hnusilo, tak když už jste mě pojmenovali LUDMILA, tak taky doprdele vymysli nějakej tvar tohodle pojebanýho jména, kterej z tvý pusinky nebude znít ani jako urážka ("Lída,Ludmila,poupátko, princeznička,princezna") ani jako by mi bylo šest ("Liduška, Lidunka") a už vůbec mě přestaň označovat nějakejma zvířecíma patvarama (mládě, medvídě, nunátko) je mi z toho všeho NA BLITÍ
jak s tebou mám mluvit, když tě mám chuť prašiti už jenom za to jak mě oslovíš???
a tak nevim, jak (jestli vůbec mám právo) tě utěšit když po takový hádce pláčeš. Říkáš, že jsi mi ukradená. Že je mi jedno jak ti je že se nezajímám
jenže já VIM jak ti je
stejně jako mně
možná hůř protože tobě to není JEDNO


Vzpomínám si dobře na to krásný ráno
když jsem mámě, otci lehce sbohem dal
otec říkal mi, že mám v osudu psáno
abych celej život do svejch rukou vzal.

... a na novej rok, pustil jsem se do lehkejch drog...

1. listopadu 2013 v 1:11 while singing THAT SONG
vedla bych dlouhou hlubokou ránu od loketní jamky až po zápěstí
a potom druhou a další a další až by se tam žádný další nevešly až by už nebylo KUDY je vést
vyryla bych všechno co nedokážu říct
všechno na co jsou slova málo

třeba mě potom přestane tak strašně bolet hlava
třeba to potom přejde



když teče krev když teče život teprve PAK se dá říct že je to skutečný
že žijem ze strachu abychom neumřeli
ze strachu z vlastí pomíjivosti

že jsme spolu protože se bojíme bejt sami
a že když tenhle strach zmizí a přejde tak se přestanem snažit přestane to, že žijem, že jsme a že jsme spolu bejt tak důležitý, protože to tu bude i zejtra
jeden si na to celkem snadno ZVYKNE, že?

kdybych věděla, že je to naposledy, objala bych tě pevnějc?
kdybych věděla, že je to naposledy, nikdy bych tě nenechala odejít samotnýho?
kdybych věděla, že je to naposledy, dokázala bych ti,že tě mám ráda?
???

NE
neudělala jsem nic z toho a neudělala bych to znova


... vydávám dnes jenom skřeky
mluvit už mě uráží
jdu se na most napít z řeky
žízeň mám i závaží
[krchovský]