... a KAŽDÝ anděl je hrozný.

Září 2013

She was like the moon - part of her was always hidden away...

27. září 2013 v 2:07 zpověď pikový devítky
Ne, nemusela bych
vlastně bych ani NEMĚLA
ale když v břiše se třepotaj motýli, ruce se klepou a hlava se motá dokola, dokola...
a jeden by se smál ikdyž neví čemu
ví, že by neměl, ale CHCE tak strašně moc chce!
Bože, někdy se mi TOLIK tolik NECHCE žít

všechno se sere a přece- a přece
na rukách tuny krve
a v řece
volá, láká, šeptá známej hlas


* věnováno... víme komu

Až mě opustíš
vím že se to stane
tvař se, že to nebolí
a že jsem ti nic neřekla


ikdyž ta hráz přetekla
ať jsem provedla cokoli
mám do truhly šaty přichystané
a ty mě v nich uvidíš

už mám i šaty do truhly

25. září 2013 v 0:48 ...brouci v hlavě...
někdy tak kolem třetí ráno
občas
každou noc
taková neodbytná touha
něco, co fakt CHCEŠ
vzít všechny ostrý věci co tu sou a řezt a řezat dokud ten chtíč NEPOLEVÍ vydloubnout si voči po jednom si natřikrát lámat prsty viklat zubma dokud nepůjdou vytrhnout vrazit si kudlu do stehna trhat vlasy po pramenech i s kůží pod nima ukousnout si špičku jazyka tlouct sebou vo stěny skočit na hrabiště vypít sklenici sava lejt ocet do otevřenejch ran trhat si nehty prostřihnout si kůži mezi prstama rozstříhat rty když už sme u toho polejt se vřelym olejem zabodnout si vidle do nohy useknout si poslední článek levýho malíčku
hlaveň do krku a xicht do střepů


o tomhle se mluví, když lidi řikaj že nechtěj otvírat starý rány
vo tom, že ubližujou druhejm aby si dokázali, že ještě aspoň uměj VYVOLAT bolest, když ji sami necejtěj

o tomhle se mluví, když lidi řikaj, že si připadaj prázdný
vo tom, že všechno za ně ŘEKL UDĚLAL ŽIL místo nich UŽ DÁVNO někdo jinej

o tomhle se mluví, když lidi řikaj že jsou unavený a líný
vo tom, že sou unavený ze sebe z toho že nic nedokážou a příliš líný na to žít

je spousta těch, co jsou na tom hůř než my a bojujou, CHTĚJ žít
my se teĎ tváříme jak je to ohromně naplňující, jak se snažíme
DĚLAT co se vod nás kurva ČEKÁ
a MLUVIT tak jak se MÁ
protože přesně takový sme
teda aspoň NĚKDO z nás
než se v zrcadle objeví další a začne se rudě smát
protože my všichni víme, že to takhle NENÍ
tak strašně málo z vás pozná kdy kdo z nás mluví, kdy mluvíme vážně a kdy ne, strašně málo z vás ví že Štístko UMÍRÁ
že se mi ztrácí před vočima že je ho každej den míň a míň a že vo něj nechci přijít
a nejde s tim nic dělat
protože kdo to vysloví, ten ho ZABIJE

dívka a čtyrlístek

13. září 2013 v 20:34 Shadows of tomorrow
jeden z prvních textů, který jsem nidky nedokázala říct tak, jak měly znít
možná nebyl určenej k tomu, aby ho někdo řekl nahlas

Čtyrlístku, necítíš? Někdo nás, zdá se mi,
poházel tichounce bílými růžemi.
A tišeji, tišeji mnohem
zašeptal sbohem.

na jednu palici je nás moc
tak ŠTÍSTKO UMÍRÁ
nikdo si nevšim
jenom nebe za něj pláče
protože je to DOBŘE, že? protože když nás bude míň, tak mi bude líp nikoho NEZAJÍMÁ že mizí další kamarád je kurva JEDNO že je načtvrt já nebo že možná nikdy ani nebyl že jsem si ho vymyslela když jsem už nemohla poslouchat všechny ty lži všechny ty kecy co jich máme dnes a denně plnou hubu a plný voči
nejsou to MOJE ŘEČI, není to MOJE krev, to ne já, to Štístko, Lhář

pane Fráňo Šrámku, TAHLE písnička ještě neskončila
a je to slabá omluva, jenže jak mám lhát lháři, že všechno bude zase dobrý, že svět nám koneckonců může políbit prdel a jít se bodnout


jenže ani tohle nejsem já. to Vona, ta se na něj vysere, pokrčí rameny a znova se bude smát. Proč MUSÍ bejt tak děsně STARÁ???? tak ZLÁ tolik moc unavená a bez zájmu o cokoli nebo kohokoli proč je jí všechno upně ukradený
proč tak moc nenávidí lidi