... a KAŽDÝ anděl je hrozný.

Únor 2013

who let the dogs out

28. února 2013 v 1:34 Shadows of tomorrow
už se nechci každý ráno probouzet.
už nechci chodit v noci spát s tim že zase bude ráno, chodit spát sama se svym stínem a vědět že zítra to bude uplně stejný
sama
nenáviděná sama sebou za to že ostatní ji možná maj rádi
nepochopená
bránící se pochopení
uzavřená
anonymní
nějaká "ona" ze sedmý bé
až přijde ta holka s břitvou co je jí tak podobná, bude to někomu vadit?
Další z těch zoufalců s pořezanejma rukama
už neví co znamená "bolest"
a tak přemejšlí jak si zlomit obě nohy, vybodnout oči a jakej to bude pocit
jestli to bude "bolet" nebo jak JINAK pozná jestli je ještě živá
probuzená uprostřed noci vlastnim strachem
zahnná do kouta svýho stínu vyděšená svou přítomností
lidi říkaj, že nás maj rádi, že kdykoli, cokoli, stačí říct
ale CO mám říct? Já nevim co mi je. Jak byste popsali barvu někomu, kdo je od narození slepej? Jak mám popsat co mi leze hlavou, na to není dost slov
tak tajně doufám že nebude žádý další ráno
že tenhle kolotoč skončí
pak povim tý holčičce s břitvou že už se nemusí bát
že brzo přijde táta a půjdou domů
že už nemusí v noci koukat ze zrcadel
že světu už nejsme ukradený
a že bílá není jenom bolest a smrt

závrať je jen touha těla po pádu

15. února 2013 v 22:23 fňukna
*mlask! já bych ti tak ráda pomohla
mlč.
ženská drž taky jednou klapačku, nechoď za mnou, nemluv na mě, nešahej na mě
a
bude líp? Budeme spát, budeme se smát, všechno bude
zase krásný
říct že za všechno můžeš ty. Nebo svět. Nebo... ale ono to tak není, že?
Za svět si můžu sama.
říkají, že když budeme milí, nebudeme lidem nadávat, budeme se víc snažit, víc se usmívat, líp se učit a dělat co máme místo vysoce produktivního vysedávání před compem...
že třeba budeme dokonalí. Nebo aspoň skoro. A že nás budou mít rádi.
A o to jde, nebo ne?


bez ohledu na to, kdo je "my" a co s náma bude dál
to pro všechny bude lepší.
tak proč se tak moc bránit změně která stejně musí přijít?
proč se v zájmu prospěchu svého a společnosti kolem sebe nevzdat toho co mi brání se zapojit do NORMÁLNÍHO běhu života
třeba že si to nedokážu představit
třeba se taky něčeho bojim
třeba tomu nevěřim
a třeba se mi ten NORMÁLNÍ život hnusí ještě víc než ten co mám teď
ale to taky není NORMÁLNÍ
takže až mi seříděj kolečka na standard, až budu v pořádku
- a na chvíli se přestaneme zabývat otázkou jestli to budu pořád ještě já, prostě předpokládejme že ano-

je skoro půlnoc
CO BUDE DÁL?

blondýnka s uchem na zdi poslouchá HOUSE

12. února 2013 v 0:54

ještě že je češtin tak ůžasně sklonnej

smrt není zlá. co zlé je- to umírání je.
ale- CO je vlastně umírání? jestli máme předem určenej čas, neznamená to, že vlastně celej svůj život UMÍRÁME?
a jestli ne, mění to něco?




fatigué de sa vie

5. února 2013 v 21:21 fňukna
a to mu není ani dvacet
jenom (už všechno viděl a zažil)
nějak (nepotřebuje znova a znova každej den když je to pořád dokola to SAMÝ)
neví co se sebou co se světem a vůbec je to v rukách božích
slzy
jsou příliš málo a přece
se točí
svedl by to na prokletou krev zatmění slunce strach nebo cokoli
TO svoje neštěstí TO přání ať NENÍ ŽÁDNEJ DALŠÍ den
TO- závist všem co můžou říct 'ale já byl tak unavenej že jsem prostě nedokázal vstát/ ale já byl NEMOCNEJ/ mě bolela hlava/ já jsem mamince slíbil že
TÁHNĚTE
v pravdomluvný LHÁŘI


mám spojence v nebi
a v pekle PŘÁTELE
pozdravujte tam ode mne



tatínku, tatínku a proč oni můžou a já ne?
tatínku a mohl bych až umřu sedět vedle řidiče?

je mu 13, má oči vraha a na rukách vlastní krev
zatim ještě
šťastnej Lhář