... a KAŽDÝ anděl je hrozný.

Prosinec 2012

is it LOST my preciouss?

26. prosince 2012 v 20:10 fňukna
no to bych řek
a taky smutná, nešťastná, zoufalá a... a vůbec v řiti
nehledě na to že mám co chvíli chuť to tu podpálit
roztlouct a první co by puklo by byla hlava tý slizký čarodějnice co se po mně furt plazí
druhá by přišla na řadu ta páchnoucí bestie srkací mlaskací a vůbec- dejte mi s tim POKOJ
KDO MÁ VYDRŽET KAŽDEJ DEN DVĚ HODINY VE SPOLEČNOSTI SVÝ VLASTNÍ PALICE, HM???

potom všechny ty zajebaný skleněný plochy co mě furt POZORUJOU
světla co bodaj do vočí
pak vyházet všechny krámy ze skříní ať je tu aspoň JEDNOU NĚKDE pořádek
a knížky až na asi tři nebo čtyři svazky DO KAMEN
a prosypat to těma všema šnekama co jich mám tři krabice v pokoji
a pak?
pak zavolat na technický služby že tu mám hromadu šrotu ať to laskavě odvezou
sebrat to co ze mě zbývá a přihodit to někam do tý změti
trosky života
zbytky štěstí
infuze radosti
cizí úsměvy
napodobeniny včerejšího smíchu

no jo chudáčku aby ses nepolitovala
nikdo jinej to neudělá, viď

dejte mi SVÁTEK všechny ty ironický satirický kecy
jasně že jsou na místě a jasně že máte pravdu
jenom mě trochu... mrzí? asi. že nedokážete, nechcete poznat kdy fakt NEPOTŘEBUJU znova a znova srážet k zemi. já sakra umim spadnout sama, nepotřebuju pomáhat, no ale jste hodní že mi chcete ušetřit práci, DĚKUJU kurvadrát


nechte mě BEJT já vám taky nekecám do toho jaký jste a jaký chcete bejt
to nemůžete ani na chvíli uznat že mám taky právo existovat taková JAKÁ jsem a že se kvůli vám NEBUDU kurva měnit JENOM proto že VÁM při vší vaší JASNOSTI se nehodim do krámu?
to nemůžete aspoň jednou
jednou
na chvíli


NE

přestaň kňourat a začni něco dělat

tak promiň
máš pravdu jasně já vim všichni to tu VÍME

a
stejně
teče

Čo bolí to prebolí

20. prosince 2012 v 1:09 while singing THAT SONG
-tak strašně sobecká- dochází ti vůbec výzam toho co říkáš -uvědomuješ si jak moc mi tim ubližuješ -přemejšlíš vůbec nad tim co plácáš -je ti jasný že je mi to líto

zejména je mi jasný že je mi to všechno kurva PUTNA
a to byste měli pochopit no nebo aspoň mohli třeba ZKUSIT pochopit že
mě už to NEZAJÍMÁ
je mi uplně fuk jak moc vás mrzí co říkám a dělám
jak je vám to všem děsně LÍTO
a jak moc vám UBLIŽUJU že se vám chce brečet
že vám to třeba jedno není jestli žiju nebo ne že mě máte rádi
ALE ZA TO SI MŮŽETE SAMI
nedávám vám jedinej důvod
NECHCI to po vás nikdo se o to neprosil
já NEVIM jestli dokážu milovat nazpátek
a může mi bejt ukradený co si o tom myslíte
co si myslíte o mně jeden každej z vás
dejte mi POKOJ
já nechci lhát ne už ne tak PROSÍM
já vim že jsem sobec co ubližuje svýmu okolí
dělám to ZÁMĚRNĚ
abyste pochopili že mít mě rád BOLÍ
a nechali toho
abyste pochopili že já CHÁPU jak se chovám
v rozporu s tim jak bych se chovat měla a co bych měla říkat
NEBUDU se chovat tak jak bych měla
čistě z trucu
a nebudu se kurva měnit jenom proto že si myslíte že mi PAK bude líp
ono totiž - nebreč kotě
NEBUDE LÍP
sami nesnášíte když se vás někdo snaží změnit
tak PROČ
když už mě chcete mít rádi
mě nemůžete mít rádi PROTO jaká jsem
ne PŘESTO že jsem taková
proč bych neměla mít víc času tak se KOUKNI jak vypadám nebuďte SLEPÍ
tátu to zabilo po čtyřech letech
tak fajn, možná šest, možná deset
nechápete že já se nikdy neměla narodit
lidi jako já nemaj PRÁVO žít
lidi co ubližujou okolí dobře to VÍ a nic s tim NEDĚLAJ protože je jim to JEDNO
už?

a stýská se mi. Domů...já chci DOMŮ
ještě tak vědět kde je doma
doma jsme tam, kde jsme spolu
kdo je "my"
?


...kam se skryje
má vlastní tvář v zrcadle co mě leká
hořko mi je
denně se ptám co jsem to za člověka [bratři Ebenové]

tichá voda

18. prosince 2012 v 1:40 Snář
Nikdo mě nemůže slyšet, natož vidět. Nezanechávám ve sněhu žádné stopy, jiskřivá bílá se stále stejně třpytí pod hvězdama. Nesu ji v náručí jako panenku. Hračku, kterou už nepotřebujeme. Drží se mě kolem krku. Prosí. Nenávidí. Probodává mě těma ledovejma očima plnejma strachu jako by si mě chtěla zapamatovat, navždy vtisknout moji tvář do paměti. Kdo sakra je? Teď si nedokážu vybavit ani barvu těch obviňujících očí. Jít spát? Znova? Procházíme po jedný z těch úzkejch lávek nad střechama. Neznám to město. Ale ona zřejmě jo, kam mě to vedeš, holka? Pak se otočí, usměje (naposledy), z očí krev a s neslyšnym výkřikem padá do tmy.
krev na rukou
tělem mrštila o zeď...
Na obraze zůstal stát muž s prázdnou náručí.

Dej mi POKOJ
táhni z mý HLAVY
táhněte oba

vy všichni mí zachránci
tohle je jiná doba
táhnětě zachraňovat někoho kdo o to stojí
kdo by tak rád žil a nemůže
koho to ještě BOLÍ
když mu řežou do kůže (a do DUŠE)
kdo ji ještě má
komu se STÝSKÁ
po mazlení
po člověku se kterým není
kdo když chce tak PLÁČE
a může se smát
z toho všeho umim jenom LHÁT
nevidim štěstí a nevidim naději
možná že nechci
možná že raději
budu se bát
budu utíkat mezi řádky cizích životů
vezmu si cizí lásku
bude to divadlo pro beznaděj a žebrotu
prochlastanejch pátků

padlí andělé a někdy dost pijou když po nocích dělaj že na plno žijou...

11. prosince 2012 v 21:07 while singing THAT SONG
Co když se měli rádi?
Zůstali kamarádi
A co když se milovali?
Navzájem si lhali
Co jestli ho přesto chtěla?
Spousty jinejch měla
Co když ji přesto miloval?
Měl se od ní držet dál
Co když nechtěli bejt sami?
Daleko od sebe s jinejma usínali
Co když se s ním chtěla smát?
On se musel hloupě ptát
Co když jenom chtěl bejt s ní?
Čekala konec všech svejch dní
Co když neměli nikoho než sebe?
Odpovědi dávalo jim temný hvězdný nebe
Co když čekali až ten druhej odpoví?
a když se nedočkali pokrčili rameny
Co když chybělo jenom málo?
Co naplat. Už se stalo.