... a KAŽDÝ anděl je hrozný.

Září 2012

rozpis zázraků

30. září 2012 v 13:40 Shadows of tomorrow
měsíční krajina
po pár dnech
už skoro vybledla
až se tají dech

měsíční krajina
prakticky zmizela
rozbitá
rozrytá

a nezbývá než čekat
čekat od čtvrtka do pondělí
nikdy v životě jsem si pondělí nepřála víc
a zároveň z něj neměla větší strach
vy VŠICHNI doufáte, že se najde
živej
"zdravej"
myslíte si, že to tak bude LEPŠÍ, že budeme RÁDI, že NEMÁM LEPŠÍ VĚCI NA PRÁCI než se starat o ty dva???
NEBUDE a NEBUDEME (my, L.)
pak se všichni divíte proč nikam nemůžu, proč nikam nejezdim, ptáte se PROČ? Tak CO chcete slyšet? Ztratil se mi táta- mám nastarost hysterickou matku. nebo Našel se mi táta - tak jsem doma s nim, neb máti jela brečet babičce na rameno.

to jenom jsem tak NEVDĚČNÁ že nestojim ani o jedno z toho?
to jenom já jsem tak ZLÁ, že jsou mi UKRADENÝ "rodinný svazky" a podobný kecy?
to jenom já jsem tak KRUTÁ, že mi na ničem z toho nezáleží, chci vypadnout někam PRYČ, pryč z tohohle baráku, z tohohle MĚSTA nočních MŮR, někam PRYČ, DALEKO daleko a vás VŠECHNY NECHAT TADY protože vy jste se svou rodinou.... rádi
to jenom já jsem takovej CYNIK, že už přes půl roku prosím ať už to SKONČÍ už DOST
bylo řečí že se uzdraví, tak PROSÍM, pane, PROČ to tolik bolí

někoho našli nevíme KOHO
možná je to on možná ne
a já NEVIM co je horší
jestli pohřbívat tátu nebo nevědět co s nim je
asi snad chci aby to BYL on je to JEDNODUŠŠÍ
tolik to NEBOLÍ a hlavně je KONEC tolikrát jsme oba prosili šeptali vodě aby už konečně SKONČIL SVĚT a prosím rychle ať se toho ještě dožijem...

Měl jsem dvanáct kytar
ve svým životě
Všechny jsem je propil Ztratil
Utopil
Teď na krku mám třináctou
A škrtí
...

"my"

21. září 2012 v 8:14 fňukna
Prohráváme svoje těla
v ruletě
pro pár snů.Že jsem tak chtěla
ať líbí se mi na světě
ať prázdnota NEBOLÍ
láska není na úvěr
za tučné konto vzpomínek
půjčka na cokoli
kapka krve
na polštáři
ať máme strach
my průšviháři
co zaprodali svoji kůži
za vzpomínku
za jednu ulomenou růži
k svátku pro maminku
pro mlžnou krásu okamžiku
-jen předepsaný počet vzlyků
na oltáři pochybných pravd
zaschla naše krev
Prohráváme svoje těla
my poražení střelci
co jim srdce oněměla
my velcí
vypůjčíme svoje lásky
za pár pírek anděla
sebeúcta odložená na schodech
-takhle jsem to NECHTĚLA
prohráváme svoje ruce
ostrý hrany ŘEŽOU
stydíme se za zlý konce
ale hezký
nejsou
...
- ukradeno z nejmenovavné stránky, přepsáno, předěláno...

promiň. Já vim co jsem slíbila a taky VIM, že to slibuju pořád dokola, ale... (co bylo vyřčeno před ALE jako by nebylo, důležité je, co se skrývá ZA ním) zkrátka promiň. Já nechtěla. NECHTĚLA. ALE jinak to nešlo....

hledám tátu

21. září 2012 v 7:52 Shadows of tomorrow
...zn. aby mě měl rád
asi si podám do novin inzerát
HLEDÁM TÁTU...

sakra, čí je to básnička?

Já prostě hledám tátu
od PONDĚLKA
nepřišel
a policie se taky dvakrát nepřetrhne
bylo mu přes 50 a nebyl zvyklej spávat v noci veknu
jestli si nedokázal najít nic k pití, už je pravděpodobně po něm
bez vody tak 4-5 dní, maximálně týden

a já jako největší cynik utěšuju řvoucí mámu
jako by se mě to netýkalo
jako bych byla smířená s tim, že už se NEVRÁTÍ
(co když se nevrátí... moje milá plakala...)

taky mám chuť sedět v koutě a řvát, jasně, však pánovi je jenom 20, tak ho to nemusí zajímat, že , proč by mělo, konečně je o 100 km jinde, tak PROČ by se měl zajímat o to, že mně ZTRATIL táta

já nevim proč

ale měl.

Podzimní

2. září 2012 v 20:19 while singing THAT SONG
už léto končí, stříbro jíní svítí v mlází
a zpátky na jih míří v hejnech tažní ptáci
/:cár mlhy, který se tu válí, přikryl rudé stráně v dáli
skrýt však stesk mé tváře bledé- nedovede :/

Pár dní, kdy jediný co jsem měla na práci bylo vypít co nejvíc ledový kávy. I tak by se dal charakterizovat začátek léta. Horký dny, pár nádhernejch bouřek, malá Eliška co už není tak úplně malá, dodělanej barák v Synkově, Orličky... ach ano, dovolila jsem si přát si NTB k narozeninám. Hrůza a děs, budu pravděpodobně zaživa stažena z kůže.
Pak jsme se vrátili "domů". Máti šílí a -konečně!- mizí dopryč. Hurá. Epická výprava busem se štaflema. Pár dní od kterejch jsem si slibovala víc, než jsem nakonec stihla (třeba ten zatra-herbář, ale co už), vyšívání praporů na tábor (doteď nejsou hotový :D )... pak přijela babička a překopala nám plány... Do toho Zuzčiny narozeniny, růžovej dort (nevadí, že jsem ho nedovezla úplně nepomačkanej, aspoň doufám), M. a návrat busem v 11, odjezd na tábor samozřejmě v dešti (řídil Chřepťa, zamlžený auto zevnitř i z venčí,...)
Tábor: zaplétání copánků, ceny na buchtiádu-Rýsin gumídkovej dort, nebylo to špatný ale něco tomu chybělo, nejneoblíbenější člověk, Apokalyptickej program pro starší:příště zas :) , etapa v průběhu roku, balonkový trička, ZAJEBANEJ SMAJLÍK NA ŽEBRECH
návrat z tábora, infoschůzka na prznění malých dětí: Pája je vlastně úplně v klidu.
Pondělí: OMFG, to je blázinec.
Úterý: -|| -
... druhý týden neděle: Bože, za co mě trestáš Zuzanou. Pondělí: Tak až na malýho Radka v klidu. Děsnej kopec nahoru. Úterý: viz pondělí. Vymysleli Miloše.
a propos konečně poslali instrukce z NA. Kde mám doriti sehnat pádlo a vestu???
tři dny klid.
odjezd na NA.
NA. poslední dva dny těžkej zewl. Nebo se těšim na Esenci?
Hurikanovo drobení ve vlaku. Dobrota. A- ano, nezapomenutelá hodinka v Zábřeze.
Zbytek-hmmmmmmmmmm... :)
domů. Hurá. Odhnusit, učesat, vyprat, vybalit...
a- zbejvá poslední tejden, kterej jsem prakticky prospala a prozewlila
a neštěstí nechodí po horách, ale po WarcraftLARPu,zbývá
... poslední den a zbyla nám jen miska cukroví...

nakonec poslední Vezírovina :
Carpe diem.
It´s better to burn out than fade away.
Radši budu litovat věcí, které jsem udělal, než se žrát tím, že jsem něco neudělal.
Žij tak, abys mohl večer pohlédnout smrti do tváře a říct- Non, je ne regrette rien.
Žij tak, aby se tví blízcí po tvé smrti nudili.
Co tě nezabije, to se tě pokusí zabít znovu.