... a KAŽDÝ anděl je hrozný.

Březen 2012

pýcha předchází pád

27. března 2012 v 22:59 fňukna
>> ...obdivuju tě. Tys toho dokázala nechat.<<

hovno

nedokázala

kouzlo nechtěného

23. března 2012 v 20:34 fňukna
Kdo jde vpravo, dojde vlevo.
Kdo jde vlevo, zabloudí.
Kdo poběží, unaví se.
Mrtvý je, kdo ZASTAVÍ SE!

Ve stínu lesa domeček.
V tom domečku stoleček.
Na stolečku tělíčko.
A v tělíčku JEHLY!

>> Divadlo právě začíná. Hrajte, LOUTKY! Na pláč ještě není čas. <<
A světlušky pomalu pohasly.
Pohádka na dobrou noc, aby se vám krásně spalo. Jen chudák Malý princ, stále drží svoji flétnu z kosti, hraje hru na tři otázky (čí je tak krev?) a úsměvy v divadle loutek jsou stále pokřivenější a pokřivenější. Všichni šeptají, postavy se bortí ve strašidelné přízraky a stíny. Pláč dne byl zapomenut. Smazán nocí, vždyť zítřek přinese nové žaly a bolesti.

***
U Hvězdy a hvězdy nejsou vidět
žádný už dva dny
si je jen pamatuju
...
hvězdy vidět nebylo,asi smog nebo
někde něco bouchlo, ale my neměli čas číst noviny
my
SE NIKDY NEMĚLI RÁDI
jen jsme zkoušeli
co všechno vydržíme
moc toho nebylo
myslel jsem si
a koukal z okna na to zasraný město
a nenáviděl jsem ho
...
Proč jsem tenhle text původně vůbec nechtěla říkat? Mám strach, aby se nevyplnil, proto. Protože osud má tendenci se opakovat a tohle už tu jednou bylo. Protože... prostě PROTO! Je až příliš přesnej. Jak mám NEBEJT hysterická?
... pořát jen lžeš.
ty historky si vymejšlíš, LHÁŘI!
s pravdou nemá nic společnýho to, co děláš.
Žiješ vymyšlenym životem
tady neni možný nic...

jenže ono třeba ještě není pozdě. Třeba ještě ne... (možná to jen tak vypadalo, možná se usmívala) ale já už asi neumim hledat štastný konce. A nebo se mi prostě nechce. Ony asi jsou. Určitě. Musej bejt.
Ale mě už nebaví si hrát na úsměvy. (keep smiling) Už mě nebaví lhát o tom kdy, jak, proč a hlavně že už víckrát ne.
...
říká a skoro brečí
teď je POZDĚ!

Ale jo, jsem za ten text ráda. Minimálně mi otevřel postup do celostátního kola. A jestli pár dalších jizev co jsem na něj v průběhu roku nabalila je cena za tu možnost? Tak to bych musela bejt už úplnej magor, abych to kvůli nim vzdala.

Návraty

11. března 2012 v 21:39 Shadows of tomorrow
Protože odejít je tak jednoduchý. Beze slova, bez rozloučení, bez rozmyslu, prostě zmizet a nevědět, jestli se vůbec CHCI vrátit...
Protože některý slova prostě nejdou říct nahlas,ikdyž jsem tolik, tolik chtěla (nakonec má Uzel pravdu- přece jenom jsem pitomej zbabělec)
Protože nechci děsit lidi kolem sebe.
Protože mně se NIKDY nic nestane. Nikdy.

Protože se už nechci vracet do baráku kde na mě čeká akorát hejno supů, milejch a účastnejch pohledů, už se sem nechci vracet asi tak 5 let a POŘÁT vám to nedochází
Protože nemám kam jinam se vrátit

Protože se VŽDYCKY zase vrátim. Pokud teda bude kam

Odpoledne ve vězení
pojedl čtvrt ananasu
pak přišel domů
ve vzduchu ta nasládlá
vůně rozkladu

To je to ranní snění
poločasy rozpadu
kdy se ti v absťáku
zdají až příliš živé sny

A pak křičím, volám, šeptám do noci
tiché - Vrať se mi
to rudý ticho co tak tiše uniká
mi pomalu bere místo na zemi

protože někdy se prostě musíte vrátit

Ďábel sám chtěl by vládnout nad láskou

6. března 2012 v 21:16 fňukna
ukamenujte mě.
Ale prázdiny jsou prostě úplně zbytečná věc;když chci volno, tak se můžu hodit marod.
Ale ne, samozřejmě, všichni RÁDI trávíme volný čas s rodinou, protože je to potřeba pro náš zdravý duševní vývoj, protože během týdne na sebe má rodina málo času a jak známo, spokojená a šťastná rodina je základem spokojené a prosperující společnosti a ta je zase základem státu...
NASRAT
kolika z nás chybí kontakt s rodiči? Koho si rodiče nevšímají - A KDO toho lituje? Kdo po nocích brečí, že si ho doma nevšímaj, místo toho, aby šel někam zapařit? KOLIK z těch "hrozně neštěstnejch, opomínanejch a v dětství přehlíženejch" dětí má problém se v dospělosti zařadit do fungující společnosti? A kolik z nás, rodiči milovaných a hýčkaných jedináčků se nakonec oběsí, nebo skočí pod vlak? Ta čísla zas nejsou tak daleko od sebe. Zvláštní, že? Nás se ale nikdo neptal, jestli se chcem narodit. Jenom se všichni serou do toho, jak máme žít.
Tedy zpátky k rodině,prázdninám a tolik potřebného společně tráveného času; po zavedení povinné školní docházky (i v sobotu, zato ne ve středu) se zjistilo, že o velkých církevních svátcích, v době, kdy je nejvíce potřeba pracovat na poli a za příliš velkých mrazů, kdy je sněhu po kolena, děti stejně do školy nechodí. I ustavily se prázdniny. NE aby měly děti volný čas. NE aby celá rodina odjela na hory, do lázní, k moři a pod. , ale aby pracovali na vlastní obživě. V dnešní době nám již netřeba dřít na poli do úmoru. Tedy... netřeba prázdnin. Skutečně?
Týden před nima jsem myslela, že padnu. Horečnatýma snama vyplněné 4 hodiny spánku jednou denně mě prostě nedokázaly udržet.A proč jsem se tedy nevyspala? mimo jiné taky proto, že jsme psali písemek jak nasranejch. ABY se to stihlo... PŘED PRÁZDNINAMA. Nebylo by jednodušší ten týden normálně chodit do školy? Nebylo by to praktičtější? Nebylo. Chudáci učitelé. ty prázdniny jsou vlastně jejich dovolená...
Tak si je užívejte, vy zmetci povalečský, co na vás rodiče v týdnu nemaj čas, vy,co učůráváte blahem nad představou společné večeře u rodinného krbu, lyžování s tatínkem a pečením domácí buchty s maminčinou asistencí.


Upřímně...
závist je hrozně hnusná vlastnost, víte to?