... a KAŽDÝ anděl je hrozný.

Únor 2012

...teče (voda) teče...

29. února 2012 v 23:17 while singing THAT SONG
Nebyl to sice přímo sen, ale něco mezi, kdy jsem si vybavila jsednu z těch našich příšerně ohranejch písniček... a jen tak mimoděk mi od té doby zní v hlavě... Nebyl to špatnej pocit. Ale ráno, bože, jak já se to ráno STYDĚLA... za všechno

a hlavně za sebe... za minulost, za přítomnost, styděla jsem se, že nemám sílu to změnit, bože, jak já NECHTĚLA... a přece, přece...

jizvy máš na duši
ikdyž ti nesluší
zjizvená celá jseš
tak co tu vlastně chceš
jizvy máš na duši
odkdy ti přísluší
...
jizvy mám na duši
ikdyž mi nesluší
nejsou to jizvyčky
jak bys řek´ maličký
a ikdyž nebolí
světlu se protiví
...
jizvy tě poutají
celou a potají
utíkáš do sebe
nevěříš na nebe
jizvy máš na duši
okdkdy ti přísluší
...
jizvy máš na duši
nikomu nesluší
nikdo se nechce ptát
co má která znamenat
nikdo už neví nač
skrýváš svůj hořkej pláč
...
jizvy mám na duši
skrývat je se nesluší
bez spánku půl noci
není mi pomoci
stejně se vrátí zas
když starý zničí čas
...
jizvy máš na duši
já vím, že mi nesluší
jizvama skrýváš jen
co mi vzal bílej den
jizvy tě oškliví
i mně se protiví
tak je NECH zahojit
NEMŮŽU

... bez nich žít...

mais oú sont les neiges d´antan?

23. února 2012 v 23:50 Snář
slíbila jsem si, že už toho nechám.Že nebudu děsit své okolí výplody svého choré představivosti, ikdyž toho,co znáte, stejně není ani půlka a pevně doufám, že ani nebude. Ale když nemůžu v noci spát...

unavená unavená unavená
známé tváře cizích lidí
unavená unavená
po pokoji horce slídí
unavená
špatně vidí
unavená unavená unavená
v síti vlastní paranoi
unavená unavená
hlopost taky něco stojí
unavená
sama v mlze spát se bojí
unavená

...a když už jsme u toho...

21. února 2012 v 21:18 ...brouci v hlavě...
jací jste DOKONALÍ
nemáte chyby
no tak se poserte- já je mám
už mě to nebaví
ta vaše "kdyby"
já chtěla odejít. ale není kam...

jeden večer
jedna noc
jedno ráno

byla mhla jako mlíko, byla všude kolem, a v ní, někde v ní jsem tě chtěla najít a přivést zpátky, ale tys tam dávno nebyla a ona obklopila všechno, nebylo vidět ani slyšet, nikdy už nikdy navždycky sama v tý bílý mlze, kde je nahoře a kde je dole

byla tma a pršelo, byla TMA a nebe brečelo když já nemohla, z nebe se valily proudy slz když já seděla na střeše a neměla ani jednu a tak jsem prolívala stokrát prolitou krev... zbytečně

bylo ráno pocákaný zlatem. Krásný, nový ráno, kdy se všechno změnilo, ikdyž se vlastně nic nestalo. Bylo to jedno z těch mrazivejch rán, byla zima, jo, byla, od pusy šel dech na půl metru ,a všechno bylo JINAK

A přece... rozsudek zní- vinna, v plném rozsahu obžaloby. Tak mě ukamenujte- nejsem z kamene.

Now it snows in HELL

17. února 2012 v 23:31 fňukna
A tak jsem seděla v otevřenym okně a nechala si sněžit na hlavu. Jako už tolikrát... jenže tentokrát jsem k tomu nepotřebovala kudlu a toaleťák, tentokrát mi stačily pastelky.
A pak přestalo sněžit, mraky se protrhaly a já uviděla hvězdy ... říká se, že hvězdy, to jsou nesplněný přání... nebylo jich moc. Ale byly tam a já věděla, v ten moment jsem věděla, že ikdyž se díváš z druhý strany, tak se díváme na STEJNÝ hvězdy ... šílený sny, snad zmizí se svítáním...
A z nějakýho důvodu to taky bylo správně. Všechno zapadlo na svý místa, snad si to tak nějak osud přál, snad nemá nic lepšího na práci, než se točit dokola, dokola, dokola... snad to jinak neumí.
A svět se taky točil, točil v odlescích svíčky na ostří nože, v odlescích plamene, ve vůni bergamotu, ve štípání zrnek soli. (to bolí! )

ani dnes to naposledy nebylo.

Baba yetu

11. února 2012 v 20:33 while singing THAT SONG
kocourek Modroočko

světlo v pokoji a grepovo-bergamotová vůně sobotního rána

modře pruhovaný ponožky

Baba yetu a vůně šeříků, po který se mi celej rok stejská

a prozměnu pár VESELEJCH obrázků

krásnej den



a přece

se nemůžu zbavit dojmu že jsem řekla, napsala něco špatně, udělala jsem chybu za kterou bych se měla omluvit, ale nevim komu... že jsem rozbila něco velmi křehkého, ale nevim co... že jsem ukázala víc, než bylo dovoleno, porušila pravidlo který jsem sice neznala, ale neznalost neomlouvá...


A ten pocit zklamání, že jsem ZASE podlehla a nevydržela víc než čtyři dny.
... teď je mi to líto...
ale už s tim nic nenadělám a vsadim všechno co mám, že dnes to naposledy NEBYLO

kouzlo (zblitky bílých nocí)

6. února 2012 v 22:43 while singing THAT SONG
hodíme si mincí trnovou
oči mých smutků nenech plát- jsem tady
...
miláčku, PLETEŠ si pojmy
a z lásky

ne, sakra. A přestože se mi stýská moc, tak žádnej Medvídek nepřiletí... Jak by mohl. Z lásky nezbylo nic. ani pojmy, ani dojmy, nic. Tak proč to furt tahám ven? Proč to nemůžu nechat spát? (jsou rána, kdy to nekončí...)

ne že nezbylo nic.Spousta toho zbyla. Zbyly náramky. Zbyly korálky. Zbylo půl trička, tepaná lžička, černá šachová dáma co byla všude s náma, dopisy z druhý strany, básničky co jsme psali,sušenej list ostružiny, a...
ta dusná tíha viny,
písničky co už nikdy nebudu hrát, pár důvodů abych nemohla spát, zbylo toho dost. Vzpomínky na radost...


stejně bolí.


Proč jsem je jenom všechny spálila? Proč?
ale krásně hořely
jenže ta cesta do jinam
tu jsme zavřeli
stejně vzpomínám





Zapalte hranici (děti štěstěny)

5. února 2012 v 20:37 while singing THAT SONG
ke kříži
a k ženám obracej oči rytíři
železná stráž
jednoho chtěla jsi a tak to máš
pro jednu noc s rytířem letí ti anděl na pomoc

ZAPALTE HRANICI
...
ZTRESTEJTE tu její PÝCHU

...
proto dneska mastnej dým k nebi stoupá
ty jsi jenom holka MALÁ HLOUPÁ

Za oknem byla zima jak na Kraličáku. A připoměla mi tebe. vlastně vás oba. Snad, že vidim Matesa v tobě, nebo jsem viděla tebe v něm? chybíš mi. moc. Já NECHCI abys umřela. možná to zní dramatizovaně,ono nebude tak zle.Přijdeš. Věřim tomu. A je divný mít strach...je divný mít nejlepší kamarády o KTERÝ je možný mít strach. Když jsi přišla...proč ti nemůžu dát půlku svý imunity? ???? Já ji nechci, je mi k ničemu, nepotřebuju ji. Naprosto zdravé děťátko štěstěny, kterému se nikdy nic nestane.
Ale když pozoruju, jak to zase teče a jenom se tiše modlim aby to přestalo (protože jsem SLÍBILA že už to skončilo, sakra práce)... zas a znova... TY JSI JENOM HOLKA MALÁ HLOUPÁ... to byl krásnej podzim. A vypadá to TAK dávno...tak dávno...

(stopy nezmizí)

Somebody once told me... (budík na 5:30)

1. února 2012 v 22:45 Snář
ten zvláštní sen
co se mi k ránu zdál
na talíři zanechal
úsměv jen
a
kostí pár

ten zvláštní sen
co se mi k ránu zdál
co odešel
a všechno krásný vzal
copak asi znamenal
?

jakoby nic nebylo reálný, za oknem se odrážela ta smutná bledá tvář... za oknem, nebo ještě uvnitř? moje, nebo tvá? živá, nebo mrtvá? celá, nebo na kusy rozřezaná? sen uvnitř snu.
malej křížek na rozcestí. Tak se pohřbívali lidi jako ty.
a zahradní slavnost, všude spousta bleděmodré barvy (proč zrovna bledě MODRÁ???) a přáníčka pouštěný ve skořápkách se do jednoho potopily

čí byla ta svatba, kdo si koho bral
čí byl ten pohřeb, kdo na márách spal
čí byly ty verše, kdo je po nocích psal
a kdo mi je tajně pod polštář k ránu dal
?

ten kratičký sen, co se mi k ránu až zdál
jen okamžik
a já spát chtěla dál
...
zamilovaná