... a KAŽDÝ anděl je hrozný.

Táhněte z mý hlavy!!!

22. ledna 2012 v 22:38 |  Snář
sen
...stál tam on a možno chcel byť mojim snom...
napřed se mi dva dny zdá o lidech, který vůbec neznám. Potom se mi naopak zdá o lidech, který znám až moc dobře-líp, než bych sama chtěla. A nakonec se mi bude zdát i o tobě, ty šikmooká náno??? Tak to teda ne, vymajzni z mý hlavy a nevracej se! Já se o svý štěstí s nikym (a už vůbec ne s nějakou takovou) dělit nebudu!

tiše
...a proto prosím věř mi...
je zvláštní přijít domů, kde ze starý gramodesky zpívá Kryl. A zrovna Anděla. Nechci v tom hledat žádnou souvislost, žádný metafory, nic... ale že to byl ZROVNA Anděl... proč mi to proboha připomíná (co mi to vlastně připomíná?)

odchází
...kolikrát člověk může mít rád, tak opravdu z lásky...
ne! nesnášim ji. nenávidim. za pravdu se každý bije. no a co! není to pravda, není, není, není... (nesmí bejt)


A pak jsme stáli před zrcadlem, každej z jedný strany. Viděli jsme se navzájem jací jsme byli a jací jsme, vejít dovnitř znamená vrátit se zpátky a oba víme, že se pak už nikdy neuvidíme, a stejně, bylo to krásný, ale co bylo bylo... je jenom otázka kdo udělá ten první krok, kdo to skončí... pak se usměješ, ne na mě, ale pro sebe, pro sebe a pro ni jako vždycky-uděláš krok, jeden krok vstříc mně, natáhneš ruku jako bys mě chtěl naposled pohladit, ale já vim, že už vidíš ji... a pak ten krok udělám i já, vrátim se zpátky,
je sobota, zamlžená sobota, potácim se ulicí, nevidim na čísla domů, tohle už tu bylo několikrát, teď všichni víme, jak to bude pokračovat, udělám, co jsem měla udělat, D .přišel pozdě a já už tu nejsem... jenže ty na mě nečekáš, nejsi za zrcadlem, jak jsi vždycky sliboval, nejsi vůbec nikde a já to věděla že se na mě vysereš a stejně jsem to musela zkusit, musela aby se kruh uzavřel a abych mohla vystoupit ze zrcadla...
nevim, co vytáhlo tebe, nevim, proč nás chce osud takhle trápit, vidíš mě, jak ležim pod tim polozasněženym stromem, nezachráníš mě, stejně to zkusíš, ale já už jsem pryč a ořechové skořápky přece nejsou vůbec smutné


protože kdo chce vstoupit do zrcadla minulosti a změnit vlastní činy, musí si vždycky uvědomit, že pokud tam vejde on, tak půjdou i ti ostatní a ráno...
ráno bylo stejný, nesváteční...


Tohle už má bejt přece dávno pryč. To se mi o tobě bude zát i až mi bude šedesát??? nebo co?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama