... a KAŽDÝ anděl je hrozný.

světýlko

15. ledna 2012 v 14:35 |  fňukna
V zapadlé ulici, kde se věčně šeří
kde vzduchoprázdno krátí dech
kde jenom saze sněží do kadeří
...
Tak málo vzduchu k dýchání je tady
...
třicet let je nám dohromady,
máme jen prázdné náruče
...
na práci jsme už staří dost
když na práci, proč ne na objetí?
když na pláč, proč ne na radost?
...
život se musí prožít včas
obejmi mě
(Žáček)

***
toc-toc!
šustyšusty
>> mlmlmlml! <<
>>OTEVŘI TO OKNO, ALE POMALU-DEJ POZOR---!<<
tsssssssss-p
>>no, tak už to okno můžeš otvírat jak chceš<<
-o něco později
>>tobě zhaslo betlémský světýko<<
>>tak ho zase zapálíme.<<
>>a to chceš proboha udělat jak? <<
>>normálně, sirkou...<<

***

A potom řekl, že chce umřít. Šeptal to vodě, stejně jako já už tolikrát. Jenže ať už si kdo chce co chce myslí, tak já (narozdíl od Matesa)


na to nemám. Někdy chci vědět co by se stalo. Jaký to je-najednou nebejt. Takže všechny kraviny co dělám, jsou vlastně jenom hra. Takovej blbej způsob upozorňování na sebe. Takže bych toho vlastně mohla docela snadno nechat, ne? Už při cestě na Brač jsi přece říkal >>Proboha, nesnaž se bejt zajímavá, tady na to nikdo není zvědavej.<<
A pak přijde ONA s tim, že potřebuješ vědět, že tě mám ráda.

***
Jak snadný je říct "Vypadni. Už tě nikdy nechci vidět."
Jak snadný je tebou pohrdat, za to jaký jsi, ikdyž za to nemůžeš.
Jak snadný je změnit pohlazení v ránu, polibek v uštknutí hada.
Jak snadný je ti ubližovat, když potřebuješ podržet.
Jak snadný je odstrčit tě, když potřebuješ obejmout, jak snadný je seknout slovem, když potřebuješ utěšit.
Jak snadný je nenávidět, ikdyž bych měla milovat-milovat a ctít.
Jak snadný je nenávidět tě za všechno, co mi dáváš, když za to nechceš skoro nic zpátky.
Jak snadný je nenávidět člověka, kterej toho pro mě tolik udělal prostě proto, že ho nedokážu milovat...
Jak snadný je říct "chcípni!" a myslet to naprosto vážně... (a jak nekonečně se za to stydět)
Jak snadný je nenávidět vás oba, za to, jací nejste.
Jak snadný je brát si víc,než můžete dát.
Jak snadný je ztratit se v pohádkách, utéct před sebou pryč, daleko, daleko... Dál, než je možný mě najít a přivést zpátky. Kdo koho nenáviděl a proč? Kdo hrál moji roli, když jsem byla pryč? A kam jsem vlastně šla?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama