... a KAŽDÝ anděl je hrozný.

MTMR (všechno je definitivní)

2. ledna 2012 v 12:07 |  while singing THAT SONG
Mám Tě Moc Rád
alias
Mates Tomáš Milan Radek
nejoblíbenější číslo 4 a naděje že u něj zůstanu
naděje...

Netvař se tak na mě, že jsi úplně zlá, jsou rána, kdy to nekončí...
(probuzená- ranní slunce všechno hojí...)
(dlohá noc a mně se stýská moc)
(a tak jsem pozbyl anděla on oknem uletěl mi)
(mrtví milovat nemohou)

Mám kufr plnej přebytečnejch krámů...
(stěhovaví lidi ulítaj...)

V rohu náměstí, kousek od nádraží...
(znáš mě, já jsem blázen, málokdo mě zkrotí, já si na třetího nechci hrát...)
(ak ťa v noci budia strašidelne sny...)

Stál na zastávce s vypůjčenou kytarou, v druhý ruce holku, to zavazadlo svý...
(duši mám čistou jak podlahu...)
(máš všechny trumfy mládí)
(listening to the wind of change...)

Těch písniček je víc. Některý jsme zpívali spolu. Některý ne, prostě k nim seděj. A některý...

The first, the last
the future and the past...
moje požehnání, moje prokletí... první a poslední... zatracenej osud, točí se dokola, dokola, dokola...
vlastně si není na co stěžovat. Ale stejně, pořát mám ten blbej pocit, že něco nehraje. Nesedí. Jako by tenhle rok (měsíc, den?) měly bejt poslední... přestávám lhát, síť mejch lží se totiž začíná nebezpečně stahovat.
A nebudu říkat, že jsem to říkala, až se něco skutečně stane. Protože by mi to stejně nikdo nevěřil.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama