... a KAŽDÝ anděl je hrozný.

Leden 2012

píseň pro malou L...

24. ledna 2012 v 22:04 fňukna
Je studánka a plná krve
a každý z ní už jednou pil
a někdo zabil moudivláčka
a kdosi strašně ublížil

A potom mu to bylo líto
a do dlaní tu vodu bral
a prohlížel ji proti světlu
a moc se bál a neubál

A držel ale neudržel
tu vodu v prstech bože můj
a v prázdném lomu kámen lámal
a marně prosil; kamenuj

A prosil ale neuprosil
a bál se ale neubál
a studánka je plná krve
a každý u ní jednou stál

nejsou v ní slova navíc. Ani jedno. A proto jsem tolik chtěla zapomenout. Proto jsem chtěla nebrečet. Proto jsem... co vlastně? co? Zase jsem za vola.

jak mi tak docházejí síly, já pod jazykem cítím síru...
úterky jsou zvláštní. A proto je mám ráda.úterý je dobrej den. neptejte se proč. Stejně jako jsou dobrý pruhovaný ponožky,zatímco celošedivky by se měly pálit, tak úterky jsou dobrý, kdežto středa je den úpně k ničemu (ikdyž poslední dobou ji trochu beru na milost). dnešek byl bezesporu zvláštní úterý. Už jenom ranním spánkem v jednačce č. 001. A JAK se tam spalo.
V úterý mívám dobrou náladu. Ale ne AŽ tak.
a večer se to skoro vždycky zlomí. Ale ne AŽ tak.
když se slunce kloní k západu, vypadá, jako by si ve vaně podřezalo žíly a voda se zbarvila jeho krví. a Měsíc se jenom dívá. To on ho k tomu dohnal.

Jak se ti vede? No vážně, někdy je to v háji
chápej, že čtyři roky, to jsou čtyři roky
píšou mi z pekla, že prý mě zdraví, že prý mě zdraví
rána jsou smutnější než večer
na hrachu klečet a hloupě brečet...

Proč můžu milovat obě písničky, každou trochu jinak ale zároveň, a přitom NEMŮŽU milovat vás dva... dohromady? Proč to nejde? Proč ne?

Táhněte z mý hlavy!!!

22. ledna 2012 v 22:38 Snář
sen
...stál tam on a možno chcel byť mojim snom...
napřed se mi dva dny zdá o lidech, který vůbec neznám. Potom se mi naopak zdá o lidech, který znám až moc dobře-líp, než bych sama chtěla. A nakonec se mi bude zdát i o tobě, ty šikmooká náno??? Tak to teda ne, vymajzni z mý hlavy a nevracej se! Já se o svý štěstí s nikym (a už vůbec ne s nějakou takovou) dělit nebudu!

tiše
...a proto prosím věř mi...
je zvláštní přijít domů, kde ze starý gramodesky zpívá Kryl. A zrovna Anděla. Nechci v tom hledat žádnou souvislost, žádný metafory, nic... ale že to byl ZROVNA Anděl... proč mi to proboha připomíná (co mi to vlastně připomíná?)

odchází
...kolikrát člověk může mít rád, tak opravdu z lásky...
ne! nesnášim ji. nenávidim. za pravdu se každý bije. no a co! není to pravda, není, není, není... (nesmí bejt)


A pak jsme stáli před zrcadlem, každej z jedný strany. Viděli jsme se navzájem jací jsme byli a jací jsme, vejít dovnitř znamená vrátit se zpátky a oba víme, že se pak už nikdy neuvidíme, a stejně, bylo to krásný, ale co bylo bylo... je jenom otázka kdo udělá ten první krok, kdo to skončí... pak se usměješ, ne na mě, ale pro sebe, pro sebe a pro ni jako vždycky-uděláš krok, jeden krok vstříc mně, natáhneš ruku jako bys mě chtěl naposled pohladit, ale já vim, že už vidíš ji... a pak ten krok udělám i já, vrátim se zpátky,
je sobota, zamlžená sobota, potácim se ulicí, nevidim na čísla domů, tohle už tu bylo několikrát, teď všichni víme, jak to bude pokračovat, udělám, co jsem měla udělat, D .přišel pozdě a já už tu nejsem... jenže ty na mě nečekáš, nejsi za zrcadlem, jak jsi vždycky sliboval, nejsi vůbec nikde a já to věděla že se na mě vysereš a stejně jsem to musela zkusit, musela aby se kruh uzavřel a abych mohla vystoupit ze zrcadla...
nevim, co vytáhlo tebe, nevim, proč nás chce osud takhle trápit, vidíš mě, jak ležim pod tim polozasněženym stromem, nezachráníš mě, stejně to zkusíš, ale já už jsem pryč a ořechové skořápky přece nejsou vůbec smutné


protože kdo chce vstoupit do zrcadla minulosti a změnit vlastní činy, musí si vždycky uvědomit, že pokud tam vejde on, tak půjdou i ti ostatní a ráno...
ráno bylo stejný, nesváteční...


Tohle už má bejt přece dávno pryč. To se mi o tobě bude zát i až mi bude šedesát??? nebo co?

těstoviny (to ne já)

16. ledna 2012 v 20:14 fňukna
Proč je to tak STRAŠNĚ smutný jídlo?

A zas sedím nad talířem těstovin, sedím a polykám slzy. Po kolikátý už? Jak vlastně chutnaj veselý špagety?

-malá holka, může jí být tak 6 let, sedí u zahradního stolu nad talířem špaget. Jsou to dobrý špagety. Ale ona má nudli u nosu a strašně se snaží nebrečet. No, marná sláva, za chvíli se jí stejně z očí valej slzy jako hráchy a nudle plavným skokem letmo přistane rovnou na vidličce. Holčička se rozbrečí naplno. >> Neřvi nebo dostaneš přidáno.<< Pronese jejím směrem kluk asi o 5 let starší. >>Přestaň bulet a cpi se, mrně.<< dostane doporučení i od vedle sedící dívenky, která je starší jen asi o 3 roky. A ona se snaží. Strašně se snaží. Jenže ten talíř je prostě moc velkej a ti dva pitomci tam beztak potajmu přidávaj vlastní nudle, jenom aby se jí mohli smát.

A pak bylo odpoledne, měly se jít sbírat jablka. Jenže ona pořát nemá dojezený oběd.

A pak byl večer a ona tam pořát seděla nad půl talířem nudlí...
až padla rosa a pak konečně mohla jít spát.
(Senorady)

- stejná malá holka, o pár let později snaživě zadržuje pláč nad obrovskou mísou špaget která stojí před ní na zemi. Jak by v takový situaci vůbec měla myslet na jídlo?

-tatáž holka ještě později se znovu nemůže ubránit slzám, když před ní postavili špagety. Jenom prostě proto, že jsou to špagety. vzpomíná a pláče. Tiše. Už odvykla brečet před lidma.

-kdo by odolal pokušení uvařit si balíček špaget, celej ho sbouchat a pak se jít pomodlit ? Jsem v tom znova. Tak ať. NASERTE SI. A jestli si ten kretén myslí, že mi může dát za tři a já se pak budu snažit mít za dva... víš, zlatíčko, ne. JÁ ne. Jako že je Pán nademnou a naši vždycky budou mít blbý kecy (že jestli budu mít silové řeči tak oni mi taky uměj zatopit, ale jestli k tomuhle boji dojde, tak PŘÍSAHÁM, že budou JENOM poražení. VY nevyhrajete. Ano, prohraju, ale nebudu sama. VY prohrajete taky. A hůř- protože já, narozdíl od vás mám život před sebou, vy už ne.), tak TOHLE na mě neplatí. UŽ ne.

světýlko

15. ledna 2012 v 14:35 fňukna
V zapadlé ulici, kde se věčně šeří
kde vzduchoprázdno krátí dech
kde jenom saze sněží do kadeří
...
Tak málo vzduchu k dýchání je tady
...
třicet let je nám dohromady,
máme jen prázdné náruče
...
na práci jsme už staří dost
když na práci, proč ne na objetí?
když na pláč, proč ne na radost?
...
život se musí prožít včas
obejmi mě
(Žáček)

***
toc-toc!
šustyšusty
>> mlmlmlml! <<
>>OTEVŘI TO OKNO, ALE POMALU-DEJ POZOR---!<<
tsssssssss-p
>>no, tak už to okno můžeš otvírat jak chceš<<
-o něco později
>>tobě zhaslo betlémský světýko<<
>>tak ho zase zapálíme.<<
>>a to chceš proboha udělat jak? <<
>>normálně, sirkou...<<

***

A potom řekl, že chce umřít. Šeptal to vodě, stejně jako já už tolikrát. Jenže ať už si kdo chce co chce myslí, tak já (narozdíl od Matesa)


na to nemám. Někdy chci vědět co by se stalo. Jaký to je-najednou nebejt. Takže všechny kraviny co dělám, jsou vlastně jenom hra. Takovej blbej způsob upozorňování na sebe. Takže bych toho vlastně mohla docela snadno nechat, ne? Už při cestě na Brač jsi přece říkal >>Proboha, nesnaž se bejt zajímavá, tady na to nikdo není zvědavej.<<
A pak přijde ONA s tim, že potřebuješ vědět, že tě mám ráda.

***
Jak snadný je říct "Vypadni. Už tě nikdy nechci vidět."
Jak snadný je tebou pohrdat, za to jaký jsi, ikdyž za to nemůžeš.
Jak snadný je změnit pohlazení v ránu, polibek v uštknutí hada.
Jak snadný je ti ubližovat, když potřebuješ podržet.
Jak snadný je odstrčit tě, když potřebuješ obejmout, jak snadný je seknout slovem, když potřebuješ utěšit.
Jak snadný je nenávidět, ikdyž bych měla milovat-milovat a ctít.
Jak snadný je nenávidět tě za všechno, co mi dáváš, když za to nechceš skoro nic zpátky.
Jak snadný je nenávidět člověka, kterej toho pro mě tolik udělal prostě proto, že ho nedokážu milovat...
Jak snadný je říct "chcípni!" a myslet to naprosto vážně... (a jak nekonečně se za to stydět)
Jak snadný je nenávidět vás oba, za to, jací nejste.
Jak snadný je brát si víc,než můžete dát.
Jak snadný je ztratit se v pohádkách, utéct před sebou pryč, daleko, daleko... Dál, než je možný mě najít a přivést zpátky. Kdo koho nenáviděl a proč? Kdo hrál moji roli, když jsem byla pryč? A kam jsem vlastně šla?


Amen

12. ledna 2012 v 0:24 Shadows of tomorrow
...Sainte Marie, Mère de Dieu, priez pour nous maintenant et à l'heure de notre mort...

a tak jsem se 21.12.2008 (byla to SOBOTA skoro stejně jistě, jakože dneska byla středa) přestala modlit. Asi zase začnu.

voda

11. ledna 2012 v 23:38 Shadows of tomorrow
strach
strach a pláč
doteď mám rozměklý ruce
nevim jak to popsat
strach
TVŮJ strach, tvůj a její
vim to
neptej se proč a jak
vim to
cejtim to

je sladkej, sladkej jako když celý dny ležíš v posteli
sladkej pach rozkladu duše
sladkej jako voda, když jí vypiješ moc
strach je sladkej

a já vím co se dělo
nehraj to na mě
já vím, co jsi šel udělat
a kam
a proč
a nemůžu tě za to nenávidět
chyběl bys mi, mně a hlavně JÍ, JÍ tolikrát opakované, tolikrát nenáviděné, tolikrát proklínané, teď, když už polkla slzy, když tě má zpátky se jí ulevilo, mně taky, ale sakra, nechci tě ztratit, stejně jako nechci přijít o žádnýho člověka kolem sebe, ale kam se poděla nějaká LÁSKA?
KAM?

ale stejně obě čekáme (JÁ čekám) až to uděláš
je to tak
JE to pravda
už to všichni víme (nebo aspoň já a ONA si to nepřizná)
všichni to věděli (a jestli ne, tak proč JÁ jo?)
stejně jako jsem věděla že se vrátíš
ale už nikdy

nikdy
NIKDY
nechci vidět ten krok, tu pouliční lampu, cítit ten strach, TEN STRACH
tu defenzivitu (ani skončit to NEDOKÁŽU) ,protože přesně takhle sis připadal
třas, zima, mně ne ale tobě, zima, tolik zima a hlavně uvnitř
copak jsem JEDINÁ, kdo to vidí?
JEDINÁ?
???

Mám ho!!!
úleva-její, tvoje, padls na židli, do koupelny, bojim se , že ti horká voda nepomůže, ale asi to bylo zbytečný, pomohla
pochopení, vyprosila si tě na svíčce zpátky, ale na JAK dlouho? Nikdy už ti nemůže věřit
možná toho vim víc než ty
prý jsi zapomněl
nevěřim
pamatuejš si to všechno
víš co jsi chtěl udělat a proč
šepoty vodě
nezapomněl jsi NIC
všechno je to hra
nechceš ji děsit (sáms to řek)
a mně se ti vyděsit nepovedlo
já vim, kde jsi byl a proč

co by se stalo, kdybych tě šla hledat
viděla bych tě stát na břehu?
neb oklečet ve vodě
nebo
BYCH VIDĚLA JAK SE SNAŽÍŠ UTOPIT???






a co bude dál?

je to takové... kulaté

8. ledna 2012 v 17:59 while singing THAT SONG
Sklá výkladov zrkadlia tvár, sen sa túla po uliciach,
ja hľadám pár, ty dotyk rúk, človek v meste nemá byť sám.
Mesiac vraj svetlom ostrie žiletiek brúsi,
samote stačí súmrak a úsvit,
priateľov každú noc môj telefón trápi,
na tričku nosím dúhový nápis.
...
neviem byť sám, neviem byť sám, sám,
v meste, lásky, kde ste, neviem byť sám.

jednou mi někdo řekl, že osudu se nedá vzepřít. Že je to kolo, co se točí, točí, točí dál a dál a že mu nic a nikdo neunikne. Osud není kolo. Osud je stará kurva.

A ano, zapomněla jsem, jaký to je bejt sama. A jsem za to ráda. Pro mě se vždycky někdo našel-kamarád, přítel, anděl, kterej mě pordžel když jsem nechtěla jít dál. Podržel, přinutil, ukázal jinej svět... Proč tu pro tebe nikdo takovej není? Svět není tak zlej, jak vypadá. A sakra, JÁ bych o tom něco vědět mohla. Nic není tak zlý- abys nemohla říct BUDE HŮŘ. proč si všichni myslej, že tohle je pesimistickej pohle na svět? naopak- tenhle úhel pohledu říká, že TEĎ je dobře... bude to jenom horší, tak se usmívej a snaž se si užít každou chvíli, protože co? Bude hůř :)
Ale pro tebe tu nejsou barvy. Tvůj svět je šedej. Smutnej. Zlej. A mně

musí to vypadat, že je mi to jedno. A ono do jisté míry... ne. NENÍ mi to jedno, ikdyž by mohlo, mělo... protože vim jaký to je a nechci tě v tom nechat. Jenže já nejsem tvůj anděl. Promiň. Nebo jsem jenom líná... nebo prostě nechci? Nechci tahat z depresí dalšího člověka, kterej se mi odmění třema rokama nekončících nočních můr. No, nechci. A mám dojem, že tak vlastně jenom prodlužuju utrpení nás obou...

odpusť. Můžeš-li

přání

2. ledna 2012 v 14:43 fňukna
"Píšťala," řekla pohrdavě. "Pěkná píšťala, ale nic víc."
"Krysy mají dobrý sluch a moje píšťala dobrý zvuk."
Krysařovi oči zaplály podivným ohněm, až děvče ve dveřích ucouvlo. Větvička jasmínu se jí zachvěla v ruce.
"Mám zvláštní nadání k vyhánění krys," pokračoval krysař. "Občas na ni zpívám velmi smutné písně, písně všech krajů, kterými jsem prošel. A prošel jsem jich mnoho; slunné i ponuré, pláně i hory. Moje píšťala zní tak tiše. Krysy ji slyší a jdou za ní. Kromě mne není podobného krysaře. Něco vám povím, cizinko, která se umíte tak zvonivě smát. Nikdy jsem nepískal plným dechem, ale vždy tlumeným zvukem. Kdybych plně zapískal, ne jen krysy šly by za mnou."
Krysař domluvil. Oči mu opět pohasly a jeho ruce zůstaly i s píšťalou svěšeny.
"Nemám odvahu," dodal po chvilce. "Stalo by se něco krutého."
(krysař)

***

Každý něco chce a po něčem touží. Tak to má být. Ale, jak pravil zase jiný klasik, osud má dva způsoby, jak nás zničit: Buď se našim přáním vysměje, nebo je splní...
proto si už radši nic nepřeju, když padá hvězda. Proto si třikrát neposkočím, když projede zelený trabant a kopretiny nechám růst. Nepouštím skořápky a runový váček používám jako vrhací zbraň.
co bude dál?
má nebo nemá mě rád?

MTMR (všechno je definitivní)

2. ledna 2012 v 12:07 while singing THAT SONG
Mám Tě Moc Rád
alias
Mates Tomáš Milan Radek
nejoblíbenější číslo 4 a naděje že u něj zůstanu
naděje...

Netvař se tak na mě, že jsi úplně zlá, jsou rána, kdy to nekončí...
(probuzená- ranní slunce všechno hojí...)
(dlohá noc a mně se stýská moc)
(a tak jsem pozbyl anděla on oknem uletěl mi)
(mrtví milovat nemohou)

Mám kufr plnej přebytečnejch krámů...
(stěhovaví lidi ulítaj...)

V rohu náměstí, kousek od nádraží...
(znáš mě, já jsem blázen, málokdo mě zkrotí, já si na třetího nechci hrát...)
(ak ťa v noci budia strašidelne sny...)

Stál na zastávce s vypůjčenou kytarou, v druhý ruce holku, to zavazadlo svý...
(duši mám čistou jak podlahu...)
(máš všechny trumfy mládí)
(listening to the wind of change...)

Těch písniček je víc. Některý jsme zpívali spolu. Některý ne, prostě k nim seděj. A některý...

The first, the last
the future and the past...
moje požehnání, moje prokletí... první a poslední... zatracenej osud, točí se dokola, dokola, dokola...
vlastně si není na co stěžovat. Ale stejně, pořát mám ten blbej pocit, že něco nehraje. Nesedí. Jako by tenhle rok (měsíc, den?) měly bejt poslední... přestávám lhát, síť mejch lží se totiž začíná nebezpečně stahovat.
A nebudu říkat, že jsem to říkala, až se něco skutečně stane. Protože by mi to stejně nikdo nevěřil.