... a KAŽDÝ anděl je hrozný.

smích?...přejde - nás? NIKDY!!!

5. prosince 2011 v 22:41 |  ...brouci v hlavě...
a tak máme místo prosince březen. Tři roky v tahu, jedna láska pochovaná, druhá jednou nohou v hrobě. Místo odhazování sněhu se točím ve víru listí. A ty barvy, ty BARVY! Nemyslela jsem si, že to někdy zopakuju. Vzpomínám, víš... ale už to skoro nebolí. Ono asi znova začne, asi dost brzo, ale dnes... dnes se všechno sere, od začátku dne, ale stejně je krásně. Přijde mi to trochu jako prvomájová, veselá a barevná... nejsem zvyklá mít tak dobrou náladu. Jako bych se měla rozskočit štěstím. Mám z toho strach. Vzpomněla jsem si na tebe. To není žádná novinka. A víš co? Našla jsem tu, co jsme psali hned na začátku. Nechtěla jsem se k ní vracet, ale budiž. Je to ona, v celý svý kr-áse. Akorát ten název mi došel až dneska. Přitom je to celý o ní... a o mně. Tys u toho byl jakoby navíc...


PODVEDENÁ
JSOU totiž slova, která bolí
ani vyslovit je netřeba
jsou pohledy který PÁLÍ
ikdyž na TEBE se nedívá

on FOUKÁ vítr a JE zima
jenom ty to necítíš
jdeš sám mezi všema lidma
do prázdnejch ULIC nahlížíš

jsou totiž SLOVA, která bolí
když lžeš mrazí v zápěstí
na pomačkaný RUCE stojí
cena kila neštěstí

PRŠÍ totiž trochu krápe
světlo lampy na cestě
tvůj stín ve tmě na zdi tápe
vstříc své stinné nevěstě

jsou totiž slova, která BOLÍ
ikdyž už v rukách NEMÁŠ cit
při pohledu do okolí
nemůžeš nic pochopit


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama