... a KAŽDÝ anděl je hrozný.

Pohřební hostina

24. prosince 2011 v 23:21 |  fňukna
Hoř světýlko vduši mé
hoř- hořké je poprvé

hoř světýlko v duši mojí
dokud ty mě budeš hřát
tak nás nikdo nerozdělí
jen ta dálka... a ten chlad

hoř světýlko za nás oba
spojuje nás jen tvůj svit
dělí nás celá zlá doba
tma, co nejde prostětlit

hoř světýlko v duši mojí
hoř, dnes je to naposledy

Učesaná, nalíčená, pečlivě si vybrala halenku a pomalu si obouvá boty. Schází po schodech. Bílý stůl, bílé svíčky, tichá nevtíravá hudba.
Přišla na vlastní pohřeb. Možná nevhodně oblečená, možná s úsměvem na rtech. V kamnech tiše praská oheň, ani nevnímá chuť jídla.
A po pohřbu si všichni rozdali dárky a šli spát. Jestlipak budou vzpomínat?

Moje poslední Vánoce. Příští rok (budou vůbec nějaký?) (jestli se toho dožiju) budu starší než Mates. A hlavně, už... porstě TOHLE je poslední rok, kterej si můžu užít. Tak nějak... je to divný.

tak šťastné a veselé.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama