... a KAŽDÝ anděl je hrozný.

Otevři oči

23. prosince 2011 v 0:05 |  fňukna
probuď se...
Probuzená neboj se...
ranní slunce všechno hojí jsem tady s tebou...
Osamělá už se bojí nejseš sama...
Nevidomá padlou rosu rukou hladí ty a ty tvoje ledový pařáty...
Rozpálená sebe svádí ne...

Roztoužená Otevři oči. Je ráno, 21. listopadu. Otevři oči!
Celý svět ji v očích hoří Copak to nevidíš? Sněží... už jsem nedoufala, ale
Malá žena sama v moři ono skutečně sněží. I město si na tvou počest
Rozbouřená víla na uhlících tančí obléklo smuteční šat.
Narozená z mořské pěny Ale nikdo z Prahy se neobtěžoval přijet. Že jsem vůbec něco čekala. Že jsem vůbec doufala. A tak, místo vás všech, co jste tu měli bejt a nebyli, se mnou zůstal člověk, od kterýho to můžu chtít nejmíň.
®: Otevři oči koukám na tebe
Držím tvou ruku nepustím Proč jsi nepřijel, D.? Proč mě musel držet on? Proč u toho
Roztáhni křídla poleť do nebe musel bejt? Proč jsem tak sobecká, že jsem ho
Já vedle tebe poletím nechala?

Nedotčená tuší, že se někdo zjeví Copak si zaslouží dívat se na slzy prolitý
provoněná -zatím neví. pro jinýho? Protože kdybych neměla důvod chodit o Vánocích
Odsouzená světem dotyků na hřbitov, tak spolu vůbec nejsme? Mám nakonec říct-
a vůní-nedočkavá neodpoví. Mates, díky? Dík, žes mi dal bezva dárek, na kterej se
Roztoužená-celý svět ji v očích hoří nezapomíná? Dík, že kvůli tobě nemůžu spát? Tak
malá žena sama v moři. dík. Díky za noční můry...
Rozbouřená víla na uhlících tančí
... Ale asi má pravdu. Chce to čas. Víš, pořát mám před očima ty ruce. Pořát. Obraz vpálenej do sítnic už asi navždycky. Ale už to
tolik nebolí. A hlavně-už si nepřipadám jako zrádce, že jsem ti nezůstala věrná. Už ne. Protože... nakonec tohle jsi chtěl, ne? nebo aspoň větší část z toho...

A ještě něco. Proč se všichni odvoláváme na to "takhle by to chtěl" "on by si to přál" "on by nebyl rád, kdyby se dozvěděl, že..." ?
Není to pravda. ON by nechtěl nic. ON je právě konzumován odpornými růžovými housenkami uvnitř jednoho z těch uniformních hrobů na nějakym Pražskym předměstí. (momochodem, díky D. ještě jednou, že ani nevim kde leží.)

TAKHLE JSME TO NECHTĚLI. My nechtěli umřít. Vůbec ne. My NECHTĚLI umřít. A když, tak spolu. Takhle to nemělo bejt. A ikdyž už chápu proč, tak PROČ, kurva? ZA CO?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama