... a KAŽDÝ anděl je hrozný.

jak jednoduché milovat... a jak těžké "jen" mít rád...

20. listopadu 2011 v 22:41 |  ...brouci v hlavě...
...listening to the wind of change...

Dva roky jsem tě neviděla. Dva roky. Dvakrát 365 dní, 104 týdnů. A těšila jsem se na tebe jako na Ježíška... když jsi přijel, málem jsem tě nepoznala. Vypadáš jinak... mluvíš jinak... oči máš stejný. Ocelově šedý, tichý, záhadný.
Hodně se změnilo. K lepšímu, k horšímu, své jsme si řekli tam, u mostu. Za ty tři hodiny jsme to stihli všechno a možná i něco navíc myšlenkou nebo pohybem, někdy správně mířenym mlčenim... něco mezi náma ještě zbylo.
Něco víc, než "jenom" kamarádství. Ráda jsem tě viděla. Nu, ráda,což o to. Ráda bych i víc a tentokrát je dobře, že jsi z nás dvou ten rozumnější. Že si pamatuješ co bylo, a necháš to spát. Zůstaneme u tichého "mám tě ráda"- >>mám tě rád<< šeptnutého do hučení vody, můžeme se tvářit, že nic nebylo, ticho, tichoučko po pěšině, že jsme se potkali ve vlaku a na přestupní zastávce si zašli na punč (což je technicky vzato pravda, pár let zpátky)... že se vlastně neznáme a za dva roky znova... tentokrát třeba v Praze... budeš mi chybět... a nevim proč se nemůžu zbavit toho pocitu-
something has already changed
something IS changing
now...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama